| ← Psalms (10/150) → |
| 1. | Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený? Proč se ukrýváš v dobách soužení? |
| 2. | Ničemové ve své pýše honí chudáky, vymýšlejí úklady, aby je lapili! |
| 3. | Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí, chamtivce chválí, Hospodina snižují, |
| 4. | ve svojí pýše ho vůbec nehledají, Bůh nemá místo v jejich myšlení. |
| 5. | Na svých cestách mají stále jen úspěch, tvé zákony jsou jim vzdáleny, ze všech protivníků mají jen posměch, |
| 6. | v srdci si myslí: "Nic mě neohrozí, nikdy mě nepotká žádné neštěstí!" |
| 7. | Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky, na jazyku mají zlo a trápení, |
| 8. | za humny číhají ve skrýších, aby nevinné zákeřně vraždili. Bezbranné lidi očima sledují, |
| 9. | jako lvi v houští v záloze číhají, číhají na chudáky, aby je lapili, už mají chudáka, chytli ho do pasti! |
| 10. | K zemi se hroutí chudák zdrcený, pod jejich mocí klesá bezbranný, |
| 11. | v srdci si myslí: "Bůh už zapomenul, skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí." |
| 12. | Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku! Na utlačené se, Bože, rozpomeň! |
| 13. | Proč se má ničema rouhat Bohu, v srdci si myslet, že na to nepřijdeš? |
| 14. | Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal, svou vlastní rukou abys potrestal! Na tebe samého bezbranný spoléhá, ty jsi pomocníkem sirotka! |
| 15. | Zpřerážej paže zlého darebáka, jeho zkaženost odhal, aby neobstál! |
| 16. | Hospodin kraluje na věčné časy, pohané z jeho země vymizí! |
| 17. | Hospodin vyslyší tužby ponížených - povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš, |
| 18. | zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným, pozemský člověk aby je neděsil! |
| ← Psalms (10/150) → |