←  Proverbs (6/31)  →
1. Synu, pokud za někoho ručíš, cizímu člověku jsi svou ruku dal,
2. vlastními slovy jsi nyní svázán, lapen jsi tím, co jsi prohlásil!
3. Nyní se musíš vyprostit, můj synu - ten někdo tě totiž v hrsti má - jdi za ním, poniž se a dotírej!
4. Nedopřej svým očím žádný spánek, tvá víčka ať ani neokusí sen.
5. Unikni mu jako srnec lovci, vyvázni jako ptáče ze sítě!
6. Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned!
7. Žádného vůdce mravenec nemá, dozorce ani vládce jemu netřeba;
8. v létě si ale potraviny chystá, o žních zásoby pilně ukládá.
9. Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš?
10. Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a spočineš?
11. Vtom jako tulák bída navštíví tě, jako loupežník tě nouze přepadne!
12. Ničemný člověk, hanebník jinak než křivě nemluví.
13. Očima pomrkává, mele nohama, prsty ukazuje sem a tam.
14. Ve falešném srdci zlé věci chystá, neustále sváry rozsévá.
15. Proto, až neštěstí jej náhle potká, v mžiku jej rozdrtí, nebude pomoci.
16. Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmou má za ryzí ohavnost:
17. povýšené oči, prolhaný jazyk, ruce mordující nevinné,
18. srdce, jež chystá hanebné plány, nohy pospíchající páchat zlo,
19. křivopřísežníka, který klam šíří, a rozsévače svárů mezi bratřími.
20. Opatruj, synu, otcova přikázání, od matčiných pokynů se nevzdaluj.
21. Navěky připoutej si je k srdci, okolo hrdla si je přivěšuj.
22. Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí, kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít, jakmile procitneš, s tebou promluví.
23. Přikázání je svíce a učení světlo, poučné domluvy jsou cesta k životu.
24. Před špatnou ženou tě budou chránit, před lichotným jazykem svůdkyně.
25. Neprahni v srdci po její kráse, jejími řasami se nenech polapit.
26. Za nevěstku se platí i bochníkem chleba, cizoložnice však vzácnou duši uloví!
27. Může muž ukrýt oheň v klíně, aniž by propálil si šat?
28. Může snad chodit po žhavém uhlí, aniž si spálí chodidla?
29. Stejně tak ten, kdo s ženou bližního spí - kdo se jí dotkne, trestu neujde!
30. Zloděj nebývá haněn, když krade, aby nasytil svůj neodbytný hlad.
31. Sedmkrát více vrací, pokud je chycen, všechno své jmění musí odevzdat.
32. Jenom šílenec ale cizoloží, kdo činí to, je sebevrah!
33. Bití a ostuda na něj čeká, pohanu svou už nikdy nesmaže.
34. Žárlivost rozzuří manžela té ženy, nelítostný bude v den pomsty své;
35. nevezme ohled na žádné odškodnění, sebevětší úplatek jím nepohne!
←  Proverbs (6/31)  →