| ← Proverbs (5/31) → |
| 1. | Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům; |
| 2. | tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění: |
| 3. | Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej, |
| 4. | pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne. |
| 5. | Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel. |
| 6. | O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam. |
| 7. | Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků! |
| 8. | Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit! |
| 9. | Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš. |
| 10. | Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího. |
| 11. | Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno: |
| 12. | "Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo srdce mé! |
| 13. | Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál! |
| 14. | Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě na očích všem, uprostřed obce své!" |
| 15. | Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice. |
| 16. | Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé? |
| 17. | Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech. |
| 18. | Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj! |
| 19. | Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj! |
| 20. | Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně? |
| 21. | Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje. |
| 22. | Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne. |
| 23. | Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se! |
| ← Proverbs (5/31) → |