| ← Proverbs (2/31) → |
| 1. | Přijmi prosím má slova, synu, moje příkazy jak poklad opatruj, |
| 2. | své ucho k moudrosti nakloň, srdce otevři pro rozumnost! |
| 3. | Ano, po rozumnosti volej, přivolej k sobě rozvahu. |
| 4. | Když ji jak stříbro vyhledávat budeš, pátrat po ní jak po pokladech, |
| 5. | úctě k Hospodinu tehdy porozumíš, k poznání Boha dospěješ. |
| 6. | Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst. |
| 7. | Zdravý úsudek on pro upřímné chová, štítem je pro ty, kdo žijí poctivě. |
| 8. | Drží stráž nad stezkami práva, ochraňuje cestu spravedlivých svých. |
| 9. | Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš, i poctivosti - všem stezkám ke štěstí. |
| 10. | Moudrost když do srdce ti vejde, vědění když tvou duši potěší, |
| 11. | prozíravost tě bude chránit, rozumnost nad tebou bude bdít. |
| 12. | Před špatnou cestou tě moudrost ochrání, před každým, kdo mluví zvráceně, |
| 13. | před těmi, kdo se přímým stezkám vyhnou, kdo kráčejí po cestách temnoty. |
| 14. | Před těmi, kdo s radostí zla se dopouštějí, kdo si v krutých zvrácenostech libují, |
| 15. | jejichž stezky jsou různě pokroucené a jejichž kroky z cesty scházejí. |
| 16. | Před cizí ženou moudrost zachrání tě, před vábivými slovy svůdkyně, |
| 17. | jež druha svého mládí opustila, na smlouvu se svým Bohem nedbajíc. |
| 18. | Její dům se chýlí k jisté smrti, její krok míří do podsvětí. |
| 19. | Kdo vejde k ní, už nevyjde více, na stezky života se nikdy nevrátí. |
| 20. | Kéž by ses vydal cestou ušlechtilých, na stezkách spravedlivých kéž bys vytrval! |
| 21. | Poctiví přece budou obývat zemi a bezúhonní v ní zůstanou. |
| 22. | Ničemové však budou ze země vymýceni, proradní z ní budou vyrváni! |
| ← Proverbs (2/31) → |