←  Proverbs (13/31)  →

---

1.

Moudrý syn přijímá otcovo poučení, drzoun však neslyší ani na hrozby.

2.

Ovocem svých úst se každý hojně nají a duši proradných nasytí násilí.

3.

Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje, na povídavé rty přijde záhuba.

4.

Dychtí, ale nic nemá duše pecivála, pracovitý člověk však jenom pokvete.

5.

Spravedlivý nesnese prolhané řeči, darebák nestydatě šíří puch.

6.

Spravedlnost chrání poctivého, hříšníka ničí ničemnost.

7.

Někdo nemá nic, a chová se bohatě, jiný má spoustu peněz, a dělá chuďase.

8.

Boháč za sebe může dát výkupné, chudák výhrůžky sotva zaslechne.

9.

Světlo spravedlivých svítí vesele, svíce darebáků uhasne.

10.

Pýcha vede jen ke sporům, moudří však dají na radu.

11.

Rychle nabyté jmění se rychle rozuteče, kdo shromažďuje po hrstkách, zbohatne.

12.

Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stromem života.

13.

Kdo pohrdá Slovem, sám sobě škodí, kdo přikázání ctí, bude odměněn.

14.

Rady moudrého jsou pramen života, z osidel smrti pomohou uniknout.

15.

Zdravý rozum si získá přízeň, cesta proradných vede k záhubě.

16.

Rozvážně chová se každý, kdo má rozum, hňup ale roztrušuje samé nesmysly.

17.

Ničemný vyslanec upadne do neštěstí, spolehlivý posel je jako lék.

18.

Bída a hanba tomu, kdo odmítá poučení, kdo však na domluvy dá, bude vážený.

19.

Splněná touha je v duši sladká; tupcům je odporné varovat se zla.

20.

Kdo chodí s moudrými, bude moudrý, kdo kamarádí s tupci, ztroskotá.

21.

Hříšníky stíhá neštěstí, spravedlivým je štěstí odměnou.

22.

Dobrý člověk zanechá dědictví vnukům, hříšníkovo jmění čeká na poctivé.

23.

Políčko chudých může vydat hojnost potravy, bezpráví je ale může o všechno připravit.

24.

Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě, zavčas je trestá, kdo je miluje.

25.

Spravedlivý se nají do sytosti, břicho ničemů zůstane o hladu.

---

←  Proverbs (13/31)  →