Proverbs (1/31) → |
1. | Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále nad Izraelem, |
2. | k nabytí moudrosti a k poučení, jak rozumět hlubokým výrokům, |
3. | jak si osvojit, co učí rozum, spravedlnost, právo a poctivost, |
4. | jak předat prostoduchým chytrost, mládeži prozíravost a vědění. |
5. | Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost, rozumný ať dá si poradit, |
6. | jak porozumět úslovím a jinotajům, rčením mudrců a jejich hádankám. |
7. | Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá. |
8. | Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. |
9. | Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém. |
10. | Nenech se zlákat, synu, když hříšníci tě mámí: |
11. | "Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem, |
12. | jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy. |
13. | Všemožné cennosti si snadno pořídíme, domy si naplníme kořistí. |
14. | Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!" |
15. | Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích - |
16. | jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají! |
17. | Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné. |
18. | Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají. |
19. | Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk - o vlastní duši ho to připraví. |
20. | Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá, |
21. | na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má: |
22. | "Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění? |
23. | Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit! |
24. | Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal, |
25. | všechny mé rady zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil. |
26. | Vašemu neštěstí já nyní zasměji se i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu, |
27. | až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužením a tísní budete sevřeni. |
28. | Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou. |
29. | Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli, |
30. | mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli, |
31. | proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí! |
32. | Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců je jejich záhuba. |
33. | Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla." |
Proverbs (1/31) → |