| ← Philippians (3/4) → |
| 1. | Dále pak, bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám znovu stále totéž mi není nijak zatěžko a pro vás to znamená jistotu. |
| 2. | Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty zločince, dejte si pozor na ty řezníky! |
| 3. | Obřízku v pravém smyslu máme totiž my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na tělo. |
| 4. | Vždyť právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že může spoléhat na tělo, já bych mohl mnohem spíše: |
| 5. | obřezán osmého dne, z rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, |
| 6. | co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bez chyby. |
| 7. | Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. |
| 8. | A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! |
| 9. | V něm se ocitám bez vlastní spravedlnosti založené na Zákoně, ale zato s tou, která vyplývá z víry v Krista, s tou spravedlností, jež přichází od Boha a zakládá se na víře. |
| 10. | Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti, |
| 11. | abych, ať už jakkoli, dospěl ke vzkříšení z mrtvých. |
| 12. | Ne že bych už toho dosáhl anebo už byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem. |
| 13. | Nemyslím si, bratři, že bych to už získal, ale jde mi jen o jedno: zapomínaje na to, co je za mnou, vztahuji se k tomu, co je přede mnou. |
| 14. | Ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši. |
| 15. | Všichni, kdo jsme dospělí, tedy sdílejme tento postoj. Pokud v nějakém ohledu smýšlíte jinak, Bůh vám zjeví i to. |
| 16. | K čemu jsme ale už došli, toho se držme. |
| 17. | Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo žijí podle našeho vzoru. |
| 18. | Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. |
| 19. | Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci, |
| 20. | my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele - Pána Ježíše Krista. |
| 21. | Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše. |
| ← Philippians (3/4) → |