← Micah (7/7) |
1. | Běda mi! Jsem jako sběrač po vinobraní, jak ten, kdo paběrkuje po sklizni - nezůstal ani hrozen k ochutnání, ani jeden vytoužený zralý fík! |
2. | Zbožní ze země vyhynuli, jediný člověk není poctivý. Všichni číhají, jak by vraždili, každý svého bratra lapá do sítí. |
3. | Obě ruce mají ke zlu šikovné; úředník i soudce berou úplatek, mocný poroučí, co si zamane, a všichni kují pikle. |
4. | Nejlepší z nich je jako trní, poctivec horší než plot z bodláčí. Už přichází ten vyhlížený den - den, kdy se s tebou zúčtuje! Teď přijde zmatek nad zmatek! |
5. | Nespoléhejte na bližní, nevěřte ani příteli, chraň se svá ústa otevřít i před ženou, co máš v náručí! |
6. | Syn pohrdá svým otcem, dcera se staví proti matce, snacha své tchyni vzdoruje - člověk má nepřátele ve vlastní rodině. |
7. | Já ale Hospodina vyhlížím, čekám na Boha - on mě zachrání, můj Bůh mě vyslyší! |
8. | Nejásej, nepříteli, nade mnou - i když jsem padl, povstanu! I když teď sedím vprostřed tmy, mým světlem je Hospodin. |
9. | Proti Hospodinu hřešil jsem, a proto nesu jeho hněv, dokud se mého sporu neujme a neobhájí mě. Vyvede mě znovu na světlo a spatřím jeho spravedlnost. |
10. | Až to uvidí můj nepřítel, hanba ho přikryje - toho, který mi říkával: "Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?" Na vlastní oči se podívám, až ho jak bláto na ulicích rozdupou! |
11. | Bude to den obnovy tvých zdí, den, kdy se tvé meze rozšíří; |
12. | den, kdy připutují až k vám z Asýrie i z měst Egypta, ze zemí od Egypta až po Eufrat, od moře k moři a od hor k horám. |
13. | Země se však stane pustinou kvůli svým obyvatelům; to bude ovoce jejich skutků. |
14. | Svou holí pas svůj lid, stádo, jež je tvým dědictvím. Ať žijí sami v zarostlé krajině, uprostřed země podobné zahradě. Ať se pasou v Bášanu i Gileádu jako za dávných dnů! |
15. | "Jako tehdy, když jste opustili Egypt, ukážu vám své zázraky." |
16. | Ať se národy zastydí, až to uvidí, ať jsou zbaveni vší odvahy! Ať si ústa rukou přikryjí, ať jim ohluchnou uši! |
17. | Ať lížou prach jako had, jako nějaký zeměplaz! Ať lezou s chvěním ze svých děr k Hospodinu, našemu Bohu, s děsem, ať z tebe mají bázeň! |
18. | Kdo je Bůh jako ty? Kdo odpouští viny a hřích promíjí pozůstatku svého dědictví? Nezůstáváš rozhněvaný navždycky, neboť sis milosrdenství oblíbil. |
19. | Znovu se nad námi slituješ, naše provinění pošlapeš, všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře! |
20. | Projevíš svou věrnost Jákobovi, své milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům tehdy za starodávných dnů. |
← Micah (7/7) |