← Matthew (26/28) → |
1. | Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: |
2. | "Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován." |
3. | Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, |
4. | aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. |
5. | Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání. |
6. | Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, |
7. | přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. |
8. | Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: "K čemu taková ztráta? |
9. | Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!" |
10. | Ježíš si toho všiml. "Proč tu ženu trápíte?" řekl jim. "Udělala pro mě něco krásného. |
11. | Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete. |
12. | Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. |
13. | Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku." |
14. | Jeden z Dvanácti - jmenoval se Jidáš Iškariotský - tehdy odešel k vrchním kněžím. |
15. | "Co mi dáte, když vám ho zradím?" zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. |
16. | Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal. |
17. | Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: "Kde ti máme připravit velikonoční večeři?" |
18. | Odpověděl jim: "Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.'" |
19. | Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka. |
20. | Večer, když byl za stolem s Dvanácti, |
21. | uprostřed jídla řekl: "Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí." |
22. | Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: "Snad to nejsem já, Pane?" |
23. | "Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse," odpověděl jim. |
24. | "Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil." |
25. | Jeho zrádce Jidáš na to řekl: "Jsem to snad já, Rabbi?" "Sám jsi to řekl," odpověděl mu Ježíš. |
26. | Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: "Vezměte a jezte; toto je mé tělo." |
27. | Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něj všichni; |
28. | toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. |
29. | Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce." |
30. | A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu. |
31. | Tehdy jim Ježíš řekl: "V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.' |
32. | Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje." |
33. | "I kdyby od tebe všichni odpadli," prohlásil Petr, "já neodpadnu nikdy!" |
34. | Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš." |
35. | Petr se ale dušoval: "I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!" A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci. |
36. | Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: "Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit." |
37. | Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. |
38. | "Je mi úzko až k smrti," řekl jim. "Zůstaňte tu a bděte se mnou!" |
39. | Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: "Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá." |
40. | Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. "Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?" řekl Petrovi. |
41. | "Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné." |
42. | Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!" |
43. | A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. |
44. | Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. |
45. | Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: "Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. |
46. | Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko." |
47. | Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. |
48. | Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: "Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte." |
49. | Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: "Buď zdráv, Rabbi!" |
50. | Ježíš mu řekl: "Příteli, tak proto jsi přišel?" Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. |
51. | Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho. |
52. | Ježíš mu ale řekl: "Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. |
53. | Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? |
54. | Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?" |
55. | V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: "Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě. |
56. | Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma." Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli. |
57. | Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší. |
58. | Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec. |
59. | Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. |
60. | Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva, |
61. | kteří řekli: "Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!'" |
62. | Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: "Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?" |
63. | Ježíš ale mlčel. "Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!" naléhal velekněz. |
64. | "Sám jsi to řekl," odpověděl mu Ježíš. "Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích." |
65. | Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: "Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! |
66. | Co o tom soudíte?" "Ať zemře!" vykřikli. |
67. | Pak mu začali mu plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi |
68. | a říkali: "Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?" |
69. | Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: "Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje." |
70. | On to ale přede všemi zapřel: "Nevím, o čem mluvíš!" |
71. | Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: "Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu." |
72. | Petr ho však znovu zapřel. "Toho člověka neznám!" dušoval se. |
73. | Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: "Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!" |
74. | Tehdy se začal zaklínat a přísahat: "Toho člověka neznám!" A vtom zakokrhal kohout. |
75. | Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: "Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš." Vyšel ven a hořce se rozplakal. |
← Matthew (26/28) → |