←  Matthew (22/28)  →
1. Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim:
2. "Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu.
3. Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít.
4. Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!'
5. Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.
6. Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili.
7. Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.
8. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.
9. Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.'
10. Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli - zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.
11. Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.
12. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?' A on oněměl.
13. Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.'
14. Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených."
15. Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo.
16. Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. "Mistře," řekli, "víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.
17. Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?"
18. Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: "Proč mě pokoušíte, pokrytci?
19. Ukažte mi peníz daně." Přinesli mu tedy denár.
20. "Čí je ten obraz a nápis?" zeptal se jich.
21. "Císařův," odpověděli. "Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží," řekl jim.
22. V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.
23. Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho:
24. "Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.
25. U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru.
26. Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého.
27. Nakonec pak zemřela i ta žena.
28. Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!"
29. Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.
30. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.
31. Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých - copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl:
32. ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'? On není Bohem mrtvých, ale živých!"
33. A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.
34. Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam.
35. Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel:
36. "Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?"
37. Ježíš mu řekl: "‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.'
38. To je první a největší přikázání.
39. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.'
40. V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."
41. A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:
42. "Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?" "Davidův," odpověděli.
43. Na to jim řekl: "Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:
44. ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.'
45. Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?"
46. A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.
←  Matthew (22/28)  →