← Matthew (22/28) → |
1. | Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: |
2. | "Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. |
3. | Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. |
4. | Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!' |
5. | Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. |
6. | Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. |
7. | Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. |
8. | Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. |
9. | Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.' |
10. | Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli - zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty. |
11. | Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. |
12. | Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?' A on oněměl. |
13. | Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.' |
14. | Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených." |
15. | Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. |
16. | Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. "Mistře," řekli, "víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. |
17. | Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?" |
18. | Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: "Proč mě pokoušíte, pokrytci? |
19. | Ukažte mi peníz daně." Přinesli mu tedy denár. |
20. | "Čí je ten obraz a nápis?" zeptal se jich. |
21. | "Císařův," odpověděli. "Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží," řekl jim. |
22. | V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli. |
23. | Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: |
24. | "Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. |
25. | U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. |
26. | Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. |
27. | Nakonec pak zemřela i ta žena. |
28. | Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!" |
29. | Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. |
30. | Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. |
31. | Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých - copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: |
32. | ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'? On není Bohem mrtvých, ale živých!" |
33. | A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením. |
34. | Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. |
35. | Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: |
36. | "Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?" |
37. | Ježíš mu řekl: "‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' |
38. | To je první a největší přikázání. |
39. | Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.' |
40. | V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." |
41. | A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: |
42. | "Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?" "Davidův," odpověděli. |
43. | Na to jim řekl: "Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece: |
44. | ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.' |
45. | Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?" |
46. | A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat. |
← Matthew (22/28) → |