← Mark (9/16) → |
1. | A řekl jim: "Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci." |
2. | Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. |
3. | Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. |
4. | A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem. |
5. | Petr na to Ježíšovi řekl: "Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." |
6. | Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co by řekl. |
7. | Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: "Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte." |
8. | Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše. |
9. | Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. |
10. | Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých'. |
11. | Potom se ho zeptali: "Proč ale znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?" |
12. | On jim odpověděl: "Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví'. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán. |
13. | Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu udělali, co chtěli, jak je to o něm psáno." |
14. | Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují. |
15. | Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho. |
16. | "Proč se s nimi dohadujete?" zeptal se jich Ježíš. |
17. | "Mistře," odpověděl mu jeden ze zástupu, "přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. |
18. | Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!" |
19. | "Vy nevěřící pokolení!" zvolal Ježíš. "Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně." |
20. | A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi. |
21. | Ježíš se zeptal jeho otce: "Jak dlouho se mu to děje?" "Od dětství," odpověděl. |
22. | "Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!" |
23. | "‚Můžeš-li'?" opáčil Ježíš. "Pro věřícího je možné všechno." |
24. | "Já věřím!" zvolal hned chlapcův otec. "Pomoz mé nevíře!" |
25. | Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: "Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!" |
26. | A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. |
27. | Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal. |
28. | Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: "Proč jsme ho my nemohli vyhnat?" |
29. | Odpověděl jim: "Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu." |
30. | Pak odtud odešli. Procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. |
31. | Učil totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán do lidských rukou, zabijí ho a třetího dne po svém zabití vstane z mrtvých." |
32. | Oni ta slova nechápali, ale báli se ho zeptat. |
33. | Když přišel domů do Kafarnaum, ptal se jich: "O čem jste se to cestou dohadovali?" |
34. | Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je největší. |
35. | Posadil se tedy, zavolal těch Dvanáct k sobě a řekl jim: "Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech." |
36. | Vzal dítě a postavil je uprostřed. Potom je vzal do náručí se slovy: |
37. | "Kdokoli přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal." |
38. | "Mistře," řekl mu na to Jan, "viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi." |
39. | "Nebraňte mu!" odpověděl Ježíš. "Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle. |
40. | Kdo není proti nám, je s námi. |
41. | Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu. |
42. | Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře. |
43. | [44] Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než jít s oběma rukama do pekla, do toho neuhasitelného ohně. |
44. | - - - |
45. | [46] A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než být s oběma nohama uvržen do pekla. |
46. | - - - |
47. | A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než být s oběma očima uvržen do pekla, |
48. | kde ‚jejich červ nehyne a oheň nehasne'. |
49. | Každý totiž bude solen ohněm. |
50. | Sůl je dobrá. Kdyby ale sůl přestala být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji." |
← Mark (9/16) → |