← Mark (10/16) → |
1. | Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil. |
2. | Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: "Smí muž zapudit manželku?" |
3. | "Co vám přikázal Mojžíš?" řekl jim na to. |
4. | "Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji," odpověděli. |
5. | "To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce," řekl jim na to Ježíš. |
6. | "Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu'. |
7. | ‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce |
8. | a ti dva budou jedno tělo.' A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. |
9. | Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje." |
10. | Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali. |
11. | Odpověděl jim: "Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní. |
12. | Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží." |
13. | Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali. |
14. | Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim - vždyť právě takovým patří Boží království! |
15. | Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde." |
16. | Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim. |
17. | Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: "Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?" |
18. | "Proč mě nazýváš dobrým?" opáčil Ježíš. "Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh. |
19. | Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.'" |
20. | "Mistře," odpověděl, "to všechno jsem dodržoval odmalička." |
21. | Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: "Schází ti jen jedno - jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě." |
22. | Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku. |
23. | Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" |
24. | Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: "Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království! |
25. | To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království." |
26. | V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: "Kdo tedy může být spasen?" |
27. | Ježíš se na ně podíval a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno." |
28. | "Podívej se," ozval se Petr, "my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou." |
29. | Ježíš odpověděl: "Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu |
30. | a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. |
31. | Mnozí první pak budou poslední a poslední první." |
32. | Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát: |
33. | "Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům, |
34. | budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých." |
35. | Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: "Mistře, prosíme, abys nám splnil přání." |
36. | "Co pro vás mám udělat?" zeptal se jich. |
37. | "Nech nás sedět ve své slávě - jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici." |
38. | "Nevíte, o co prosíte," řekl jim na to Ježíš. "Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?" |
39. | "Můžeme," odvětili. Na to jim Ježíš řekl: "Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji. |
40. | Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno." |
41. | A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana. |
42. | Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. |
43. | Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. |
44. | Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech. |
45. | Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé." |
46. | Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův. |
47. | Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" |
48. | Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" |
49. | Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." A tak toho slepce zavolali. "Vzchop se!" říkali mu. "Vstávej, volá tě!" |
50. | On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi. |
51. | Ježíš se ho zeptal: "Co mám pro tebe udělat?" "Rabboni, ať vidím!" odpověděl slepec. |
52. | Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě uzdravila." A on hned prohlédl a následoval ho na cestě. |
← Mark (10/16) → |