← Luke (24/24) |
1. | Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. |
2. | Našly však kámen odvalený od hrobu, |
3. | a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. |
4. | Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. |
5. | Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? |
6. | Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: |
7. | ‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.'" |
8. | Tehdy si vzpomněly na jeho slova, |
9. | a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. |
10. | Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům, |
11. | ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. |
12. | Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo. |
13. | Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, |
14. | a povídali si o všem, co se stalo. |
15. | Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. |
16. | Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali. |
17. | Ježíš se jich zeptal: "O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?" |
18. | Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!" |
19. | "O čem?" zeptal se jich. "O Ježíši Nazaretském," odvětili. "Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. |
20. | Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. |
21. | My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. |
22. | Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu |
23. | a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. |
24. | Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli." |
25. | Tehdy jim řekl: "Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! |
26. | Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?" |
27. | Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech. |
28. | Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. |
29. | Oni ho však přemlouvali: "Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru." Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. |
30. | Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. |
31. | Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel. |
32. | Tehdy jeden druhému řekli: "Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?" |
33. | Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, |
34. | jak říkají: "Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!" |
35. | Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. |
36. | Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. "Pokoj vám," řekl. |
37. | Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha. |
38. | Řekl jim tedy: "Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? |
39. | Podívejte se na mé ruce a nohy - jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!" |
40. | Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. |
41. | Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: "Máte tu něco k jídlu?" |
42. | Podali mu tedy kus pečené ryby, |
43. | on si ji vzal a pojedl před nimi. |
44. | Potom jim řekl: "Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech." |
45. | Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům. |
46. | Řekl jim: "Tak je psáno - Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. |
47. | Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům. |
48. | Vy jste toho svědkové. |
49. | Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry." |
50. | Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, |
51. | a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. |
52. | Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. |
53. | Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha. |
← Luke (24/24) |