←  Luke (20/24)  →
1. Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší
2. se slovy: "Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!"
3. Odpověděl jim: "Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi,
4. byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?"
5. Začali se spolu dohadovat: "Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?'
6. Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok."
7. Nakonec mu řekli: "Nevíme, odkud."
8. "Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám," odpověděl jim Ježíš.
9. Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval.
10. V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.
11. Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou.
12. Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.
13. Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.'
14. Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!'
15. Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?
16. Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným." "To snad ne!" zvolali, jakmile to uslyšeli.
17. Podíval se na ně a řekl: "Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným'?
18. Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí."
19. Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.
20. Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora.
21. Zeptali se ho: "Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě.
22. Je správné dávat císaři daň, nebo ne?"
23. Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim:
24. "Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?" "Císařův," odpověděli.
25. "Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží," řekl jim.
26. A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.
27. Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho:
28. "Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.
29. Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.
30. Potom si ji vzal druhý,
31. třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti.
32. Nakonec pak zemřela i ta žena.
33. Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!"
34. Ježíš jim odpověděl: "Synové tohoto věku se žení a vdávají.
35. Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou.
36. Také už nebudou moci zemřít - budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37. A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.
38. On přece není Bohem mrtvých, ale živých - pro něj jsou živí všichni!"
39. "Mistře, to jsi řekl dobře," poznamenali někteří znalci Písma.
40. Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.
41. Ježíš se jich zeptal: "Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?
42. Sám David říká v knize Žalmů: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,
43. než ti tvé nepřátele k nohám položím.'
44. Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?"
45. Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům:
46. "Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích
47. a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!"
←  Luke (20/24)  →