Luke (17/24)

← Luke (17/24) →

Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.

Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.

Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,' musíš mu odpustit."

Apoštolové Pánu řekli: "Dej nám víc víry."

"Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko," odpověděl Pán, "řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!' a poslechla by vás.

Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu'?

Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty'?

Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno?

10.

Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.'"

11.

Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.

12.

Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál

13.

a hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!"

14.

Když je uviděl, řekl jim: "Jděte se ukázat kněžím." A jak šli, byli očištěni.

15.

Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.

16.

Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.

17.

"Copak jich nebylo očištěno deset?" zeptal se Ježíš. "Kde je těch zbylých devět?

18.

Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?"

19.

Potom mu řekl: "Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila."

20.

Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Boží království nepřichází zjevně.

21.

Nebude možné říci: ‚Je tu!' anebo: ‚Je tam.' Boží království už je přece mezi vámi!"

22.

Svým učedníkům řekl: "Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte.

23.

Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,' anebo: ‚Je tam,' nikam nechoďte a za nikým se nežeňte.

24.

Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.

25.

Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.

26.

Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka:

27.

Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila.

28.

Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli,

29.

ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil.

30.

Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.

31.

Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

32.

Pamatujte na Lotovu ženu!

33.

Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová.

34.

Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán.

35.

[36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána."

36.

- - -

37.

"Kde, Pane?" zeptali se ho. "Kde je mrtvola, tam se slétnou supi," odpověděl.

← Luke (17/24) →