← Luke (17/24) → |
1. | Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. |
2. | Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. |
3. | Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. |
4. | Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,' musíš mu odpustit." |
5. | Apoštolové Pánu řekli: "Dej nám víc víry." |
6. | "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko," odpověděl Pán, "řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!' a poslechla by vás. |
7. | Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu'? |
8. | Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty'? |
9. | Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno? |
10. | Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.'" |
11. | Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje. |
12. | Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál |
13. | a hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" |
14. | Když je uviděl, řekl jim: "Jděte se ukázat kněžím." A jak šli, byli očištěni. |
15. | Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha. |
16. | Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán. |
17. | "Copak jich nebylo očištěno deset?" zeptal se Ježíš. "Kde je těch zbylých devět? |
18. | Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?" |
19. | Potom mu řekl: "Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila." |
20. | Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Boží království nepřichází zjevně. |
21. | Nebude možné říci: ‚Je tu!' anebo: ‚Je tam.' Boží království už je přece mezi vámi!" |
22. | Svým učedníkům řekl: "Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. |
23. | Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,' anebo: ‚Je tam,' nikam nechoďte a za nikým se nežeňte. |
24. | Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den. |
25. | Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením. |
26. | Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: |
27. | Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. |
28. | Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, |
29. | ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. |
30. | Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka. |
31. | Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. |
32. | Pamatujte na Lotovu ženu! |
33. | Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová. |
34. | Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. |
35. | [36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána." |
36. | - - - |
37. | "Kde, Pane?" zeptali se ho. "Kde je mrtvola, tam se slétnou supi," odpověděl. |
← Luke (17/24) → |