← Luke (16/24) → |
1. | Ježíš řekl učedníkům: "Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. |
2. | Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.' |
3. | Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím... |
4. | Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!' |
5. | Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?' |
6. | ‚Sto sudů oleje,' odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis - rychle si sedni a napiš padesát.' |
7. | Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?' ‚Sto měr pšenice,' odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis - napiš osmdesát.' |
8. | A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla. |
9. | Říkám vám tedy: I špinavými penězi, které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků. |
10. | Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. |
11. | Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství? |
12. | A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše? |
13. | Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům." |
14. | Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali. |
15. | Ježíš jim ale řekl: "Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost! |
16. | Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí. |
17. | Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona! |
18. | Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten, kdo si bere zapuzenou, cizoloží." |
19. | "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. |
20. | Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů |
21. | a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. |
22. | Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben. |
23. | Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. |
24. | ‚Otče Abrahame,' zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!' |
25. | ‚Synu,' odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení. |
26. | Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.' |
27. | On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu. |
28. | Mám pět bratrů - ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!' |
29. | ‚Mají Mojžíše a Proroky,' řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!' |
30. | ‚To ne, otče Abrahame,' boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.' |
31. | On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'" |
← Luke (16/24) → |