← Judges (18/21) → |
1. | Izrael byl tenkrát bez krále. Danův kmen si hledal území, na němž by se usídlil, protože mu do té doby mezi izraelskými kmeny nepřipadl žádný dědičný podíl. |
2. | Synové Danovi proto ze svého rodu vyslali pět udatných mužů z Coreje a Eštaolu, aby prozkoumali a obhlédli zem. Řekli jim: "Jděte obhlédnout zem." Dorazili až do Efraimských hor, k Míkovu domu, a tak tam přenocovali. |
3. | Když k tomu domu přišli blíž, poznali po hlase toho levitského mladíka. Zašli tedy dovnitř a ptali se ho: "Jak ses sem dostal? Co tu děláš? Proč tu jsi?" |
4. | Vyprávěl jim tedy, jak se s ním Míka dohodl: "Najal mě, a tak mu dělám kněze." |
5. | Požádali ho tedy: "Chtěli bychom něco vědět. Zeptej se, prosím, Boha, zda bude naše cesta úspěšná." |
6. | "Jděte v pokoji," řekl jim ten kněz. "Nad vaší cestou bdí Hospodin." |
7. | A tak těch pět mužů šlo dál, až přišli do Laiše. Viděli, že tamní lid žije v bezpečí jako Sidonci, v klidu a bezstarostně, a že je nikdo v celém okolí nenapadá a neutiskuje. Od Sidonu byli daleko a s nikým neměli dohodu. |
8. | Potom se ti muži vrátili do Coreje a Eštaolu. "Tak co?" ptali se jich bratři. |
9. | "Zvedejte se, pojďme na ně! " odpověděli. "Viděli jsme tu zem - je výborná! To tu chcete jen tak sedět? Nezdržujte se a pojďte, půjdeme tu zem obsadit! |
10. | Bůh vám ji dává do rukou! Až tam přijdete, najdete bezstarostný lid a doširoka otevřenou zem. Tomu místu neschází vůbec nic, co má země mít." |
11. | A tak z Coreje a Eštaolu vyrazilo šest set mužů z Danova rodu v plné zbroji. |
12. | Táhli vzhůru a utábořili se v Kiriat-jearimu v Judsku. (Proto se tomu místu západně od Kiriat-jearimu dodnes říká Machane-dan, Danův tábor.) |
13. | Odtamtud pak šli do Efraimských hor a dorazili až k Míkovu domu. |
14. | Vtom se ozvalo těch pět mužů, kteří propátrali kraj Laiš. "Víte, co je tamhle v těch domech?" řekli svým bratrům. "Efod, bůžkové a odlitá modla! Víte, co teď máte dělat." |
15. | Odbočili tam a vešli do domu toho levitského mladíka (totiž do Míkova domu). Poptali se ho, jak se daří. |
16. | Šest set ozbrojenců z Danova kmene zůstalo stát u brány |
17. | a těch pět, kteří propátrali zem, vešlo dovnitř. Vzali tu modlu, efod i bůžky. Kněz zatím stál u brány s šesti sty muži v plné zbroji. |
18. | Těch pět vešlo do Míkova domu a vzali modlu, efod, bůžky i ten odlitek. "Co to děláte?" ptal se jich kněz. |
19. | "Mlč!" řekli mu. "Zavři pusu a pojď s námi. Budeš dělat otce a kněze nám. Je lepší dělat domácího kněze pro jednoho muže, nebo kmenového kněze pro izraelský rod?" |
20. | Kněze to upřímně potěšilo. Vzal efod, bůžky i tu modlu a připojil se k nim. |
21. | Vydali se tedy na další pochod. Děti a dobytek s majetkem nechali jít v čele. |
22. | Když už byli od Míkova domu dost daleko, seběhli se Míkovi sousedé a Danovce dostihli. |
23. | Volali za nimi, až se k nim Danovi synové otočili a řekli Míkovi: "Co ti je? Proč jste se tak sběhli?" |
24. | Ten odpověděl: "Vzali jste mi kněze i bohy, které jsem si udělal, a šli jste pryč. Co mi zbude? Jak se mě můžete ptát: Co ti je?" |
25. | Danovci mu ale řekli: "Radši už na nás nekřič. Prudší povahy by se na vás mohly vrhnout, a přijdeš o život i se svou rodinou!" |
26. | Danovi synové pak pokračovali svou cestou. Míka viděl, že jsou silnější než on, a tak se otočil a vrátil se domů. |
27. | Tak vzali ten Míkův výtvor i jeho kněze a přitáhli na Laiš, na ten klidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město vypálili. |
28. | Nikdo je nezachránil; město bylo od Sidonu daleko a s nikým neměli dohodu. Leželo v údolí u Bet-rechobu. Danovi synové pak to město znovu vystavěli a usídlili se v něm. |
29. | Pojmenovali to město Dan po svém praotci Danovi, který byl Izraelův syn. Předtím se ale to město jmenovalo Laiš. |
30. | Danovci tam vztyčili tu modlu a Jonatan, syn Geršoma, syna Mojžíšova, jim se svými syny dělal kmenové kněží až do dne, kdy byli ze země vyhnáni. |
31. | Tu modlu, kterou si Míka nechal udělat, tam udržovali celou dobu, kdy stál Boží dům v Šílu. |
← Judges (18/21) → |