← Judges (11/21) → |
1. | Byl jeden udatný hrdina, Jiftach Gileádský. Byl to syn jedné nevěstky a jeho otcem byl Gileád. |
2. | Ten měl ovšem syny také se svou manželkou. Když její synové vyrostli, Jiftacha vyhnali: "V domě našeho otce nemáš co dědit!" řekli mu. "Jsi přece syn cizí ženy!" |
3. | Jiftach tedy od svých bratrů utekl a bydlel v kraji Tov. Tam se k němu přidali různí ničemové a podnikali s ním výpady. |
4. | Po nějaké době, když se Amonci dali do války s Izraelem, |
5. | vypravili se gileádští stařešinové pro Jiftacha do kraje Tov. |
6. | "Pojď," řekli mu, "staň se naším vůdcem v boji proti Amoncům." |
7. | Jiftach ale gileádským stařešinům odpověděl: "Copak jste mě z nenávisti nevyhnali z domu mého otce? Proč teď jdete za mnou?! Protože jste v úzkých?" |
8. | Gileádští stařešinové mu na to řekli: "Ano, ale teď jsme se pro tebe vrátili. Pojď s námi bojovat proti Amoncům. Staň se vůdcem nás všech, kdo bydlíme v Gileádu." |
9. | Jiftach jim odpověděl: "Když se s vámi vrátím, abych bojoval s Amonci, a Hospodin mi je vydá, budu pak opravdu vaším vůdcem?" |
10. | "Hospodin je náš svědek!" řekli mu gileádští stařešinové, "Uděláme přesně, co říkáš." |
11. | Jiftach tedy šel s nimi a lid si ho ustanovil za vůdce a velitele. Všechny své podmínky pak zopakoval před Hospodinem v Micpě. |
12. | Potom Jiftach vyslal k amonskému králi posly se zprávou: "Co proti mně máš, že jsi přitáhl napadnout mou zem?" |
13. | Amonský král jim odpověděl: "To, že Izrael na cestě z Egypta zabral mou zem od Arnonu k Jaboku až po Jordán. Teď ji vrať po dobrém!" |
14. | Jiftach tedy k amonskému králi znovu vyslal posly |
15. | se zprávou: "Toto praví Jiftach: Izrael nezabral zem Moábců ani zem Amonců. |
16. | Na cestě z Egypta Izrael procházel pouští až k Rudému moři. Když přišli do Kádeše, |
17. | vyslali posly k edomskému králi se slovy: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí.' Edomský král o tom ale nechtěl ani slyšet. Poslali proto k moábskému králi, ale i on je odmítl. Izrael tedy zůstal v Kádeši. |
18. | Potom se vydali na cestu pouští. Vyhnuli se edomské i moábské zemi, obešli moábskou zem z východu a utábořili se na druhé straně potoka Arnon, aby nevstoupili na moábské území - Arnon totiž tvořil moábskou hranici. |
19. | Tehdy Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi sídlícímu v Chešbonu. Izrael mu řekl: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí až k nám domů.' |
20. | Sichon ale Izraeli nevěřil, že jeho územím jen projde, a tak shromáždil celé své vojsko, utábořil se v Jahce a napadl Izrael. |
21. | Hospodin, Bůh Izraele, však vydal Sichona i celé jeho vojsko do rukou Izraeli, takže je porazili. Tak Izrael obsadil celou zem Emorejců, kteří tehdy v té zemi bydleli. |
22. | Obsadil celé emorejské území od Arnonu k Jaboku a od pouště až po Jordán. |
23. | Hospodin, Bůh Izraele, vyhnal Emorejce před svým lidem Izraelem, a ty chceš vyhnat nás? |
24. | Nedržíš se snad toho, co ti dal tvůj bůh Kemoš? Stejně tak my se držíme toho, co nám dal Hospodin, náš Bůh. |
25. | To jsi o tolik lepší než moábský král Balák, syn Ciporův? Copak se odvážil vzdorovat Izraeli? Copak s ním bojoval? |
26. | Už tři sta let bydlí Izrael v Chešbonu a jeho vesnicích, v Aroeru a jeho vesnicích i ve všech městech podél Arnonu. Proč jste je za tu dobu nedobyli zpět? |
27. | Já jsem ti tedy nijak neublížil, ale ty mi křivdíš, když proti mně válčíš. Soudce Hospodin ať dnes rozsoudí mezi syny Izraele a syny Amonovými!" |
28. | Amonský král ale na tato Jiftachova slova vůbec nedbal. |
29. | Na Jiftachovi tehdy spočinul Duch Hospodinův. Táhl Gileádem a Manasesem, prošel gileádskou Micpou a odtud vytáhl proti Amoncům. |
30. | Jiftach dal Hospodinu slib: "Jestli mi vydáš Amonce do rukou |
31. | a vrátím se domů jako vítěz, první, co mi vyjde ze vrat naproti, připadne Hospodinu jako má zápalná oběť." |
32. | Jiftach vytáhl do boje proti Amoncům a Hospodin mu je vydal do rukou. |
33. | Zpustošil dvacet měst od Aroeru směrem k Minítu až po Abel-keramim. Kvůli té hrozné porážce se tenkrát Amonci museli před syny Izraele pokořit. |
34. | Jiftach se vracel domů do Micpy a hle, kdo mu vychází naproti - jeho dcera tančící za zvuku tamburín! Byla to jeho jediná. Neměl syna ani dceru kromě ní. |
35. | Jakmile ji spatřil, roztrhl svá roucha: "Ach, má dcero!" vykřikl. "Taková pohroma! Přivedla jsi mě do neštěstí! Já jsem dal slovo Hospodinu a nemohu je vzít zpět!" |
36. | "Otče můj," řekla mu ona, "ty jsi dal slovo Hospodinu? Udělej se mnou, co jsi slíbil - Hospodin ti přece dopřál pomstu nad tvými nepřáteli Amonci." |
37. | Potom svého otce požádala: "Prosím jen o jedno: Pusť mě na dva měsíce, ať smím chodit po horách a se svými družkami plakat nad mým panenstvím." |
38. | "Jdi," řekl jí a propustil ji na dva měsíce. Šla tedy se svými družkami do hor a oplakávala své panenství. |
39. | Po dvou měsících se vrátila ke svému otci a ten s ní udělal, co slíbil. Nikdy nepoznala muže. Tak vznikl v Izraeli ten zvyk, |
40. | že izraelské dívky chodí rok co rok na čtyři dny oplakávat dceru Jiftacha Gileádského. |
← Judges (11/21) → |