← Joshua (2/24) → |
1. | Jozue, syn Nunův, pak ze Šitimu tajně vyslal dva muže na výzvědy se slovy: "Jděte prohlédnout tu zem, a zvláště Jericho." Šli tedy a vstoupili do domu jedné nevěstky jménem Rachab, kde přespali. |
2. | Králi Jericha se doneslo: "Dnes večer sem přišli nějací Izraelci, aby proslídili zem." |
3. | Jerišský král proto vzkázal Rachab: "Vydej ty muže, co k tobě přišli, ty, co vstoupili k tobě do domu! Přišli proslídit celou zem!" |
4. | Ta žena ale oba muže odvedla a ukryla. Proto odpověděla: "Ano, ti muži ke mně přišli, ale nevím odkud. |
5. | Odešli, když se za soumraku měla zavírat brána. Kam se vydali, nevím. Běžte rychle za nimi, ať je doženete!" |
6. | (Rachab ale špehy odvedla na střechu a schovala je pod snopky lnu, které tam měla rozložené.) |
7. | Pronásledovatelé tedy vyrazili za nimi směrem k Jordánu, kde jsou brody. Jakmile opustili město, brána se ihned zavřela. |
8. | Zvědové ještě ani neulehli, když k nim na střechu vystoupila Rachab. |
9. | "Vím, že Hospodin vám dal tuto zem," řekla jim. "Vždyť jsme kvůli vám strachy bez sebe! Všichni obyvatelé země se před vámi třesou! |
10. | Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rudého moře, když jste vycházeli z Egypta, i co jste provedli oběma emorejským králům v Zajordání, Sichonovi a Ogovi, které jste vyhladili jako proklaté. |
11. | Jak jsme to uslyšeli, vyrazilo nám to dech a všichni jsme před vámi ztratili odvahu. Hospodin, váš Bůh, je přece Bohem nahoře na nebi i dole na zemi! |
12. | Proto mi, prosím vás, přísahejte při Hospodinu, že za milosrdenství, které jsem vám prokázala, i vy prokážete milosrdenství rodině mého otce. Dejte mi prosím záruku, |
13. | že necháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i všechny, kdo k nim patří. Zachraňte nás před smrtí!" |
14. | "Položíme za vás život!" odpověděli jí ti muži. "Nesmíte ale naši úmluvu vyzradit. Až nám Hospodin dá tuto zem, zachováme se k tobě milosrdně a věrně." |
15. | Spustila je tedy oknem po provaze; její dům byl totiž v hradební zdi, takže bydlela na hradbách. |
16. | "Běžte do hor," řekla jim, "ať vás pronásledovatelé nenajdou. Skrývejte se tam tři dny, dokud se nevrátí, a pak se vraťte svou cestou." |
17. | Muži jí řekli: "Budeme zproštěni přísahy, kterou jsi nás zavázala, |
18. | jestliže po našem vstupu do země neuvážeš tuto šňůru z karmínových provázků do okna, kterým jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě domů svého otce, matku, sourozence a celou rodinu svého otce. |
19. | Kdyby někdo vyšel ze dveří tvého domu, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Kdyby se ale někdo dotkl kohokoli u tebe doma, jeho krev padne na naši hlavu. |
20. | Kdybys ale naši úmluvu vyzradila, budeme tvé přísahy zproštěni." |
21. | "Ať se stane, jak jste řekli," odpověděla jim. Potom se s nimi rozloučila a když odešli, uvázala do okna karmínovou šňůru. |
22. | Zvědové vyrazili, a když přišli do hor, zůstali tam tři dny, dokud se jejich pronásledovatelé nevrátili. Hledali je totiž po všech cestách, ale nenašli. |
23. | Oba muži se pak vydali zpět. Sestoupili z hor, přebrodili se, a když přišli k Jozuovi, synu Nunovu, vyprávěli mu všechno, co se jim přihodilo. |
24. | "Opravdu! Hospodin dal celou tu zem do našich rukou," řekli Jozuovi. "Všichni její obyvatelé se už před námi třesou!" |
← Joshua (2/24) → |