Jonah (1/4) → |
1. | Jonáš, syn Amitajův, dostal slovo od Hospodina: |
2. | "Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, neboť jejich špatnost vystoupila přede mne." |
3. | Jonáš ale vstal a dal se na útěk za moře, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy, kde našel loď plující do Taršiše. Zaplatil a vstoupil na palubu, aby se s nimi plavil za moře, pryč od Hospodina. |
4. | Hospodin však na moře seslal veliký vítr, a na moři se strhla tak veliká bouře, až hrozilo, že loď ztroskotá. |
5. | Námořníci strachy volali každý ke svému bohu a vyhazovali náklad z lodi do moře, aby jí odlehčili.Jonáš zatím sestoupil do podpalubí, kde si lehl a tvrdě usnul. |
6. | Když ho tam našel kapitán, obořil se na něj: "Co? Ty tu spíš?! Vstaň a volej ke svému bohu! Třeba si nás všimne a nezahyneme." |
7. | Lodníci se pak domluvili: "Pojďme losovat, ať zjistíme, kvůli komu na nás přišlo to neštěstí." Losovali tedy a los padl na Jonáše. |
8. | začali ho vyslýchat: "Teď nám pověz, proč na nás přišlo to neštěstí! Co jsi zač? Odkud cestuješ? Z jaké jsi země? Z jakého národa?" |
9. | Odpověděl jim: "Jsem Hebrej a uctívám Hospodina, Boha nebes, který stvořil moře i pevninu." |
10. | Těch mužů se zmocnila veliká bázeň a říkali mu: "Cos to provedl?" (Prozradil jim totiž, že utíká pryč od Hospodina.) |
11. | Bouře na moři zuřila stále víc, a tak se ho ptali: "Co s tebou máme udělat, aby se moře utišilo?" |
12. | "Hoďte mě do moře," odpověděl jim, "tím ho utišíte. Vím, že vás ta veliká bouře přepadla kvůli mně." |
13. | Lodníci se pokoušeli veslovat zpátky k pevnině, ale marně. Moře totiž bouřilo stále silněji. |
14. | Nakonec tedy volali k Hospodinu: "Prosím, Hospodine, kéž nezahyneme kvůli smrti toho muže. Netrestej nás za prolití nevinné krve! Vždyť ty sám, Hospodine, konáš svou vůli." |
15. | Pak Jonáše hodili do moře, a moře přestalo zuřit. |
16. | Mužů se zmocnila veliká bázeň před Hospodinem. Obětovali Hospodinu a zavázali se mu sliby. |
17. | - - - |
Jonah (1/4) → |