| ← John (5/21) → |
| 1. | Potom byl další židovský svátek, a tak se Ježíš vydal do Jeruzaléma. |
| 2. | V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda, u něhož je pět sloupořadí. |
| 3. | [4] Ležela tam spousta nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. |
| 4. | - - - |
| 5. | Byl mezi nimi jeden člověk, nemocný už třicet osm let. |
| 6. | Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen. "Chceš být uzdraven?" zeptal se ho. |
| 7. | "Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda," odpověděl mu nemocný. "Když tam zamířím, někdo mě předstihne." |
| 8. | "Vstaň, vezmi si lehátko a choď!" řekl mu Ježíš. |
| 9. | A ten člověk byl ihned uzdraven, vzal své lehátko a začal chodit. Ten den však byla sobota. |
| 10. | Židovští představení tedy uzdraveného napomínali: "Je sobota, nesmíš nosit lehátko!" |
| 11. | On jim však odpověděl: "Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi si lehátko a choď.'" |
| 12. | "Kdo ti mohl říci: ‚Vezmi si lehátko a choď'?!" ptali se ho. |
| 13. | To ovšem ten uzdravený nevěděl; Ježíš se totiž vmísil do okolního davu. |
| 14. | Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: "Pohleď, jsi uzdraven. Už nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího." |
| 15. | Ten člověk pak odešel a oznámil židovským představeným, že ho uzdravil Ježíš. |
| 16. | Židovští představení tedy začali Ježíše pronásledovat, protože to udělal v sobotu. |
| 17. | Ježíš jim odpověděl: "Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji i já." |
| 18. | A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu. |
| 19. | Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn. |
| 20. | Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli. |
| 21. | Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce. |
| 22. | Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu, |
| 23. | aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal. |
| 24. | Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života. |
| 25. | Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. |
| 26. | Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, |
| 27. | a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. |
| 28. | Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas |
| 29. | a vyjdou - ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu. |
| 30. | Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. |
| 31. | Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé. |
| 32. | Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé. |
| 33. | Poslali jste k Janovi a ten vydal svědectví pravdě. |
| 34. | Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu. |
| 35. | On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas. |
| 36. | Mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec. |
| 37. | A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář. |
| 38. | Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on poslal. |
| 39. | Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. |
| 40. | Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život. |
| 41. | Nepřijímám chválu od lidí, |
| 42. | ale poznal jsem, že v sobě nemáte Boží lásku. |
| 43. | Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete. |
| 44. | Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte. |
| 45. | Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte. |
| 46. | Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. |
| 47. | Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?" |
| ← John (5/21) → |