← John (10/21) → |
1. | "Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič, |
2. | kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí |
3. | a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je. |
4. | Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. |
5. | Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích." |
6. | Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. |
7. | Ježíš k nim tedy znovu promluvil: "Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí. |
8. | Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. |
9. | Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. |
10. | Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život - život v plnosti. |
11. | Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. |
12. | Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je, |
13. | nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží. |
14. | Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, |
15. | jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce. |
16. | Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř. |
17. | Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. |
18. | Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce." |
19. | Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka. |
20. | Mnozí z nich říkali: "Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?" |
21. | Jiní říkali: "Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?" |
22. | Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu. |
23. | Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. |
24. | Tam ho obstoupili Židé se slovy: "Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně." |
25. | "Řekl jsem vám to, a nevěříte," odpověděl jim Ježíš. "Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. |
26. | Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. |
27. | Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. |
28. | Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. |
29. | Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. |
30. | Já a Otec jsme jedno." |
31. | Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali. |
32. | Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?" |
33. | "Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání," odpověděli mu Židé. "Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!" |
34. | Ježíš odvětil: "Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové'? |
35. | Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy - a Písmo nemůže být zrušeno - |
36. | proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn'? |
37. | Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. |
38. | Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm." |
39. | Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou. |
40. | Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam. |
41. | Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: "Jan sice neudělal žádný zázrak, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda." |
42. | A mnozí tam v něho uvěřili. |
← John (10/21) → |