← Job (9/42) → |
1. | Job na to řekl: |
2. | "Vím, je to tak, jistě máš pravdu. Může snad člověk být před Bohem v právu? |
3. | Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu, z tisíce otázek by nezodpověděl jednu. |
4. | Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu - uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu? |
5. | On hory přenáší, než se kdo naděje, poráží je, když hněvá se. |
6. | I zemí z místa pohnout dokáže, tak že se třesou její pilíře. |
7. | Řekne slunci, a nevyjde, svou pečetí hvězdy zakryje. |
8. | On sám roztahuje nebesa, přes moře kráčí po vlnách. |
9. | Učinil Oriona i Velký vůz, Plejády i souhvězdí na jihu. |
10. | On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné. |
11. | Když projde kolem, já ho nespatřím, půjde dál, i když to netuším. |
12. | Když něco vezme, kdo mu zabrání? Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?' |
13. | Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá - před ním se musí sklonit i pomocníci netvora! |
14. | Jak bych se tedy já před ním obhájil? Jak najdu slova, abych ho obvinil? |
15. | Neobhájím se, i když jsem nevinný, u svého Soudce bych musel o milost žadonit. |
16. | I kdyby se dostavil, když ho předvolám, nevěřím, že by mi vůbec naslouchal. |
17. | Rozdrtil by mě vichřicí, pro nic za nic by mé rány rozmnožil. |
18. | Nenechal by mě ani nadechnout, nasytil by mě samou útrapou. |
19. | Přemoci ho? Hle - je nejsilnější! Jít s ním na soud? Kdo ho předvolá? |
20. | I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí; i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený. |
21. | Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží - už se mi nechce žít! |
22. | Všechno je jedno, proto řekl jsem: On hubí bezúhonného spolu s bídákem! |
23. | Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje. |
24. | Když země padne do rukou bídáka, zrak jejích soudců on sám zakrývá - a když ne on, kdo pak? |
25. | Rychleji než běžec utekly mé dny, šťastné nebyly, teď jsou pryč. |
26. | Jak rákosové čluny kolem propluly, jak orel řítící se za svou kořistí. |
27. | Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!' |
28. | Jenže se děsím všech svých trápení - neosvobodíš mě, to dobře vím. |
29. | Jsem předem odsouzen - proč bych se snažil zbytečně? |
30. | I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval, |
31. | stejně mne shodíš do žumpy, že i svému plášti budu odporný. |
32. | On není člověk jako já, abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli. |
33. | Kéž by mezi nás vstoupil prostředník, který by na nás oba ruku položil! |
34. | Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil, abych nebyl zastrašen jeho hrůzami. |
35. | To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach, se mnou to ale není tak! |
← Job (9/42) → |