← Job (6/42) → |
1. | Job na to řekl: |
2. | "Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má! |
3. | Byla by těžší, než je písek v moři - to proto slovy se téměř zalykám. |
4. | Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran. |
5. | Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení? |
6. | Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz? |
7. | Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení! |
8. | Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději - |
9. | že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě zahubit. |
10. | Pak by mi mohlo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se nevzepřel. |
11. | Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v životě? |
12. | Copak je má síla z kamene? Copak je mé tělo bronzové? |
13. | Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil? |
14. | Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští. |
15. | Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vymizí. |
16. | Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní, |
17. | v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč. |
18. | Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají. |
19. | Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají, |
20. | jejich důvěra je ale zamrzí - když k nim dorazí, čeká je zklamání. |
21. | Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni. |
22. | Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,' nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého'? |
23. | ‚Vysvoboďte mě od nepřítele,' nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte'? |
24. | Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte. |
25. | Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat? |
26. | To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák? |
27. | Vy byste ale i o sirotka losovali, vlastního přítele byste prodali! |
28. | Pohleďte na mě, prosím vás - copak bych vám do očí lhal? |
29. | Přestaňte! Nepáchejte křivdu! Přestaňte! Jsem přece v právu! |
30. | Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo? |
← Job (6/42) → |