←  Job (42/42)    
1. Job na to Hospodinu řekl:
2. "Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly.
3. Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?' Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.
4. Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím, budu se tě ptát a ty mě poučíš.'
5. Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji.
6. Proto se pokořuji - v prachu a popelu činím pokání!"
7. Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: "Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job.
8. Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job."
9. Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel.
10. Když se Job modlil za své přátele, Hospodin mu navrátil vše, co ztratil, a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív.
11. Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal stříbrnou minci a jednu zlatou náušnici.
12. Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6 000 velbloudů, 1 000 párů dobytka a 1 000 oslic.
13. Měl také sedm synů a tři dcery.
14. Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch.
15. V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.
16. Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení.
17. Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.
←  Job (42/42)