| ← Job (4/42) → |
| 1. | Elifaz Temanský mu na to řekl: |
| 2. | "Sneseš, když na tebe někdo promluví? Je těžké neříci vůbec nic. |
| 3. | Sám přece dovedls mnohé poučit, pokleslým rukám jsi uměl dodat sil. |
| 4. | Tvá slova klopýtajícího zvedala, posiloval jsi podlomená kolena. |
| 5. | Teď došlo na tebe - a neseš to těžce; tebe to zasáhlo, a děsíš se. |
| 6. | Už není ti oporou zbožnost tvá? Tvá bezúhonnost už ti naději nedává? |
| 7. | Zhynul snad někdy nevinný? Vzpomeň si! Kde byli vyhlazeni poctiví? |
| 8. | Ti, kdo ořou zlo, pokud vím, ti, kdo rozsévají trápení, je sklízejí. |
| 9. | Dechem Božím zahynou, závanem jeho hněvu se rozplynou. |
| 10. | Lev umí řvát a šelma zavrčí, i lví tesáky se ale vylomí. |
| 11. | Bez kořisti pojde i silný lev, smečka lvíčat se rozprchne. |
| 12. | Dostalo se mi tajné sdělení, ušima jsem jen šepot pochytil. |
| 13. | Nočními vidinami byl jsem rozrušen, když lidi zmáhá těžký sen. |
| 14. | Strach mě přepadl, začal jsem se třást, do morku kostí děs mnou pronikal. |
| 15. | Duch se mi tehdy mihnul před tváří, chlupy na těle se mi zježily. |
| 16. | Zastavil se, podobu ale nešlo rozeznat, jen zjev jakýsi před mýma očima, pak šepot, když zaslechl jsem hlas: |
| 17. | ‚Copak je smrtelník v právu před Bohem? Je člověk čistý před svým Stvořitelem? |
| 18. | Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá, dokonce i na andělích najde kaz. |
| 19. | Co potom s těmi, kdo žijí v domech hliněných, jež mají v prachu základy? Rozmáčknout je lze snáze než mola, |
| 20. | drceni bývají od rána do večera. Bez povšimnutí navždy zahynou, |
| 21. | lano jejich stanu bude strženo, zemřou a moudří nebudou!' |
| ← Job (4/42) → |