← Job (39/42) → |
1. | Víš snad, kdy rodí kamzíci? Bdíš nad laněmi, když sléhají? |
2. | Počítáš měsíce jejich březosti? Znáš čas, kdy mají porodit? |
3. | Tehdy se skloní a mladé vrhají, přichází konec jejich bolestí. |
4. | Jejich mladí pak venku nabírají sil, až jednou odběhnou a už se nevrátí. |
5. | Kdo divokého osla pustil na svobodu? Kdo jen to zvíře zbavil postrojů? |
6. | Dal jsem mu za domov pustou planinu, jeho příbytkem je solná poušť. |
7. | Může se posmívat hlučícímu městu, nemusí poslouchat pokřik biřiců. |
8. | Co najde v kopcích, to má za pastvu, hledá si kdejakou zelenou bylinu. |
9. | Bude ti buvol ochoten sloužit? Bude nocovat ve tvé stáji? |
10. | Můžeš ho provazy udržet u brázdy? Bude za tebou orat v údolích? |
11. | Spolehneš na něj, když má tolik síly? Svěříš mu snad své úkoly? |
12. | Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní, že shromáždí, cos vymlátil? |
13. | Pštrosice křídly radostně mává, jako by měla perutě s peřím čápa. |
14. | Jenže svá vejce na zemi zanechává, aby se v písku zahřála. |
15. | Nedbá, že je rozšlápne něčí noha, že je divá zvěř může rozdupat. |
16. | Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla; že zmaří své úsilí, o to se nestará. |
17. | Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval, ani trochu rozumu jí zdědit nenechal. |
18. | Když ale vyskočí a do běhu se dá, koni i s jezdcem se může smát! |
19. | Jsi to ty, kdo dává sílu koni? Umíš mu hřívou šíji ozdobit? |
20. | Necháš ho skákat jako luční kobylky? Jeho hrdé ržání bázeň nahání! |
21. | Rozjařen silou divoce hrabe kopyty, už už vyrazit zbraním naproti. |
22. | Směje se strachu, vůbec se nebojí, před mečem nechce o krok ustoupit. |
23. | Po boku mu chřestí toulec se šípy, kopí a šavle se blýskají. |
24. | Chvěje se vzrušením, hltá dálky, když zazní polnice, nic ho nezdrží. |
25. | Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!' pach bitvy zdálky ucítí, hřímání velitelů a všechen křik. |
26. | Řídí se sokol tvým rozumem, když k letu na jih křídla rozestře? |
27. | Vznese se orel na tvůj povel, aby si stavěl hnízdo ve výšce? |
28. | Na skále bydlí, na ní nocuje, skalní útes mu hradem je. |
29. | Odtud se rozhlíží za pokrmem, očima hledí do dálek. |
30. | Jeho mláďata chtějí hltat krev; kde jsou mrtvoly, tam je hned!" |
← Job (39/42) → |