← Job (35/42) → |
1. | A Elihu mluvil dál: |
2. | "Myslíš si, že máš právo říkat: ‚Jsem spravedlivější než Bůh'? |
3. | Říkáš totiž, co prý tím získáš: ‚Co z toho mám, být bez hříchu?' |
4. | Na tyhle řeči ti tedy odpovídám a s tebou i tvým přátelům: |
5. | Podívej se k nebi, jen pohlédni, pozoruj mraky - jsou vyšší, než jsi ty. |
6. | Když budeš hřešit, co mu způsobíš? Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš? |
7. | Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš? Co by si od tebe mohl vzít? |
8. | Tvá ničemnost škodí člověku jako ty, tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník! |
9. | Lidé úpějí pod hrozným útlakem, pod vládou mocných křičí o pomoc. |
10. | Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel, který písněmi rozeznívá noc, |
11. | který nás vyučuje i skrze dobytek a který nám na ptácích ukazuje moudrost?' |
12. | Když tedy volají a on se nehlásí, je to pro zpupnost těch lidí zlých. |
13. | Je to marné, Bůh je neslyší, Všemohoucí je pomíjí! |
14. | Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš, že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš, |
15. | že prý ve svém hněvu nikdy netrestá a že se o ničemnost vůbec nestará! |
16. | Job si tu však otevírá ústa naprázdno - mluví dál a dál, a přitom neví co!" |
← Job (35/42) → |