← Job (34/42) → |
1. | A Elihu mluvil dál: |
2. | "Slyšte má slova, mudrci, vy znalci, naslouchejte mi. |
3. | Vždyť ucho umí rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat. |
4. | Rozhodněme sami, co je správné, co je dobré, tu spolu posuďme. |
5. | Job prohlašuje: ‚Jsem nevinen, a Bůh mi právo odepřel. |
6. | I když jsem poctivý, jsem brán za lháře, mé rány se nehojí, ač jsem nic neproved!' |
7. | Je snad Jobovi někdo podobný? Rouhá se, jako by vodu pil! |
8. | Dává se do spolku se zločinci, řadí se mezi ničemy! |
9. | Vždyť říká: ‚Člověku není k ničemu usilovat o Boží oblibu!' |
10. | Ať mě slyší každý, kdo rozum má: Bůh přece nic zlého nedělá, Všemohoucímu je křivda vzdálená. |
11. | Každému ovšem jeho skutky odplácí, chová se k lidem, jak si kdo zaslouží. |
12. | Bůh v žádném případě nebude jednat zle, Všemohoucí nemůže právo převracet. |
13. | Kdo mu asi svěřil zem? Kdo mu předal celý svět? |
14. | Kdyby ho jen tak napadlo svůj dech, svého ducha odejmout, |
15. | všechno živé by rázem pomřelo, lidstvo by se bylo do prachu vrátilo! |
16. | Máš-li tedy rozum, poslouchej, na moje slova pozor dej: |
17. | Jak by mohl vládnout ten, kdo právo nesnáší? Chceš snad Mocného a Spravedlivého odsoudit? |
18. | Vždyť on i králi řekne: ‚Jsi ničemník!' a šlechticům: ‚Vy zločinci!' |
19. | On ani knížatům nestraní, nestaví velmože před nuzáky - dílo jeho rukou jsou jeden jak druhý! |
20. | Uprostřed noci náhle umírají, i mocní se zachvějí a musí pryč, odstraněni jsou bez lidské pomoci. |
21. | Očima sleduje cesty všech lidí, každý jejich krok on dobře vidí. |
22. | Není temnoty a není příšeří, kde by se zločinci před ním schovali. |
23. | Bůh nemusí shromažďovat další důkazy, aby se k němu člověk na soud dostavil. |
24. | Mocné rozdrtí bez ptaní, jiné pak dosadí místo nich. |
25. | O jejich skutcích dobře ví, v noci je svrhne, a jsou zničeni. |
26. | Ztrestá je za jejich zločiny veřejně a všem na očích. |
27. | To proto, že od něj odešli a na jeho cesty vůbec nedbali. |
28. | Křik chudých kvůli nim k Bohu vystoupil a on vyslýchá křik ubohých. |
29. | Když ale mlčí, kdo ho odsoudí? Když skryje svou tvář, kdo ho uvidí? On přitom bdí nad lidmi i národy, |
30. | tak aby bezbožní vládnout nemohli a nesváděli lidi do pasti. |
31. | Co kdybys tedy Bohu pověděl: ‚Zhřešil jsem, už se to nestane; |
32. | pokud co nevidím, prosím pouč mne, a pokud jsem křivdil, bylo to naposled.' |
33. | Má snad Bůh odplácet podle tebe, když se ti to nelíbí podle něj? Ty sám si vyber, ne já za tebe, pověz nám, co ses dozvěděl! |
34. | Všichni rozumní mi to potvrdí i moudří mě slyší a souhlasí: |
35. | Job vůbec neví, o čem hovoří, v jeho slovech není špetka soudnosti! |
36. | Jen ať je Job zkoušen ještě víc, vždyť tu odpovídá jako hanebník! |
37. | Vždyť jenom vrší jeden hřích na druhý, šíří mezi námi pochyby a mluví proti Bohu víc a víc!" |
← Job (34/42) → |