← Job (32/42) → |
1. | Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého. |
2. | Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh. |
3. | Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili. |
4. | Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on. |
5. | Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem. |
6. | Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl: "Já jsem jen mladík a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění. |
7. | Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.' |
8. | Vše ale na duchu v člověku záleží, dech Všemohoucího dává chápání. |
9. | Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky. |
10. | A proto říkám: Naslouchejte mi, teď zas já vyslovím své mínění. |
11. | Dokud jste mluvili, já jsem čekal, pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám. Dokud jste hledali správná slova, |
12. | pozorně jsem vás sledoval. Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl, nikdo jste pro něj nenašli odpověď. |
13. | Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení, Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!' |
14. | Jobovy řeči mi nebyly určeny, já bych však neodpovídal jako vy. |
15. | Zaraženi jsou, bez odpovědi, nemají, co by k tomu dodali! |
16. | To mám čekat dál, když už nic neříkají, když stojí na místě, odpověď nemají? |
17. | Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění. |
18. | Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti. |
19. | Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí. |
20. | Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím! |
21. | Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit. |
22. | Lichotit totiž ani neumím - to by mě můj Stvořitel rychle odstranil! |
← Job (32/42) → |