← Job (31/42) → |
1. | Vstoupil jsem do smlouvy se svýma očima, že se nebudu dívat po dívkách. |
2. | Vždyť jaký úděl Bůh z nebe udílí, jaké dává Všemohoucí shůry dědictví, |
3. | ne-li neštěstí pro zlosyna, ne-li pohromu pachatelům zla? |
4. | Copak Bůh nehledí na mé cesty, copak nepočítá všechny mé kroky? |
5. | Jestli jsem v životě jednal falešně, jestli jsem kdy pospíchal konat lest - |
6. | pak ať mě Bůh zváží na váze poctivé, ať se ubezpečí o mé nevině! |
7. | Jestli má noha z cesty zabloudila, jestli mé srdce odešlo za očima, jestli mi na rukou špína ulpěla - |
8. | pak ať co zaseji, sní někdo jiný, ať jsou mé ratolesti vykořeněny! |
9. | Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést, jestli jsem číhal u dveří přítele - |
10. | pak ať má žena pro jiného mele, ať s ní jdou jiní do postele! |
11. | Byl by to přece zvrhlý zločin, byl by to trestuhodný hřích, |
12. | byl by to oheň k záhubě spalující, vykořenil by vše, co pěstuji! |
13. | Copak jsem svému služebníku odepřel právo nebo své služebnici, když měli se mnou spor? |
14. | Co bych si pak počal Bohu tváří v tvář? Co bych mu odpověděl, až se mě bude ptát? |
15. | Nestvořil je v břiše Ten, který stvořil mě? Nezformoval nás jeden a týž v lůně matčině? |
16. | Copak jsem nevnímal potřeby chudých, nechal jsem pohasínat oči vdovy? |
17. | Copak jsem jedl svůj chléb sám a sirotkům z něj nedával? |
18. | Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal, od svého dětství jsem vdovám pomáhal. |
19. | Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů, jak ubožák nemá ani přikrývku? |
20. | Copak mi takový ze srdce nežehnal, když se vlnou mých ovcí zahříval? |
21. | Jestli má ruka někdy napadla sirotka, protože jsem viděl, že soud na mě dá - |
22. | pak ať mi vyrvou paži z ramena, ať je má ruka v lokti zlomena! |
23. | Božího trestu jsem se přece bál, před jeho vznešeností bych neobstál! |
24. | Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou? |
25. | Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám? |
26. | Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře, |
27. | takže bych se v srdci dal tajně svést a rukou jim od úst poslal polibek? |
28. | I to by byl přece trestuhodný hřích, zrazoval bych tím Boha na nebi! |
29. | Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal, když se mu vedlo zle? |
30. | Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit tím, že bych na něj svolával kletby. |
31. | Copak si mí domácí museli stěžovat: ‚Kéž by nám dal trochu masa; máme hlad'? |
32. | Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat, své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán. |
33. | Copak jsem jako Adam skrýval své přestupky? Chtěl jsem svou vinu v srdci utajit? |
34. | Měl jsem snad strach před hlučícím davem, bál jsem se posměchu svého kmene, takže jsem mlčel a ani nevycházel ven? |
35. | Kéž by mi někdo poskytl slyšení! Zde je můj podpis. Ať mi Všemohoucí odpoví! Ať můj žalobce předloží svůj spis! |
36. | Rád ho budu nosit na vlastních ramenou, ozdobím se jím jako korunou! |
37. | Všechny své kroky před ním rád vypovím, předstoupím před něj jako princ! |
38. | Jestli má půda křičí proti mně a její brázdy pláčí společně, |
39. | jestli jsem její plody jedl bezplatně a mořil její nájemce - |
40. | pak ať mi vzejde bodláčí místo pšenice a plevel místo ječmene!" <V 31:41> Zde Jobova řeč končí. |
← Job (31/42) → |