←  Job (27/42)  →
1. A Job pokračoval ve své promluvě:
2. "Při Bohu živém, který mi upřel právo, při Všemohoucím, jenž naplnil mě trpkostí,
3. přísahám, že dokud je ve mně život, dokud mám v chřípí Boží dýchání,
4. nevypustím ze rtů žádnou podlost, nebudu mluvit jazykem falešným.
5. V žádném případě vám nedám za pravdu, své bezúhonnosti se jakživ nezřeknu.
6. Trvám na své nevině - té se nepustím, po celý život mám čisté svědomí!
7. Kéž by mí protivníci byli odhaleni jako zlosyni a ti, kdo mě napadají, jako zločinci!
8. Copak má bezbožný nějakou naději, když ho Bůh zabíjí, obírá o duši?
9. Copak Bůh vyslyší jeho volání, když na něj přijde soužení?
10. Copak je Všemohoucí jeho rozkoší? Volá snad k Bohu bez ustání?
11. Poučil jsem vás o Božím jednání, o Všemohoucím jsem nic netajil.
12. Vždyť jste to všichni sami viděli - proč tedy mluvíte takové nesmysly:
13. ‚Takový osud dává Bůh ničemům, dědictví, jež Všemohoucí svěřuje tyranům.
14. I kdyby měl spoustu dětí, všechny čeká meč, chlebem jeho ratolesti nenasytí se.
15. Pozůstalé po něm pohřbí mor, nebudou oplakáváni od svých vdov.
16. I kdyby stříbra jak prachu nakupil, i kdyby šatů jak bláta navršil,
17. spravedlivý oblékne si, co on hromadil, jeho stříbro po něm zdědí nevinný.
18. Jak pavouk buduje si svůj dům, je ale chatrný jak chýše hlídačů.
19. Ulehne jako boháč, a je to naposled; když oči otevře, nic mu nezbude.
20. Hrůzy ho postihnou jako povodeň, uprostřed noci ho vichr odnese.
21. Východní vítr ho odnese kdovíkam, odvane ho daleko z jeho domova.
22. Vrhne se na něj beze vší lítosti, právě když bude chtít před ním utéci.
23. Posměšně zatleská mu svýma rukama, s pískotem vyžene ho z jeho domova.'"
←  Job (27/42)  →