← Job (26/42) → |
1. | Job na to řekl: |
2. | "Jak pěkně umíš slabému pomoci! Jak jsi bezmocného přímo zachránil! |
3. | Jakou radu jsi bláhovému udělil! Jak hluboké pochopení jsi tu projevil! |
4. | Komu chceš tyhle řeči vykládat? Jaký duch to z tebe promlouvá? |
5. | Mrtví se před Bohem chvějí v hlubinách, pod vodou s těmi, kdo prodlévají tam. |
6. | Před ním je nahé samo záhrobí, neskryje se před ním říše záhuby. |
7. | On prostírá sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem. |
8. | On váže vody do oblak, mračno pod nimi se však netrhá. |
9. | On zahaluje úplněk, mrakem ho přikrývá jako závojem. |
10. | Vykroužil obzor nad vodní hladinou, tam, kde je hranice světla s temnotou. |
11. | Nebeské pilíře třesou se, děsí se při jeho pohrůžce. |
12. | On svojí mocí moře utišil, netvora rozdrtil svou moudrostí. |
13. | Nebe svým dechem rozjasnil, slizkého hada svou rukou poranil. |
14. | A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme - burácení jeho moci kdo by rozuměl?" |
← Job (26/42) → |