| ← Job (23/42) → |
| 1. | Job na to řekl: |
| 2. | "I dnes je má žaloba plná trpkosti, jeho ruka mě drtí i přes mé sténání. |
| 3. | Kdybych jen věděl, kde se nachází, k jeho sídlu bych se vypravil. |
| 4. | Před jeho tváří bych vyložil svou při, vznesl bych před ním svoje stížnosti. |
| 5. | Dozvěděl bych se, co mi odpoví, co mi chce říci, bych pochopil. |
| 6. | Bude se ve své veliké moci se mnou přít? Nikoli! On mě jistě vyslyší! |
| 7. | Kdyby se s ním poctivý mohl přít, vyhrál bych svůj soud navždycky. |
| 8. | Jdu-li však na východ, není tam, ani na západě ho nevnímám. |
| 9. | Působí-li na severu, tam ho nevidím, míří-li k jihu, já ho nespatřím. |
| 10. | Zato on zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší. |
| 11. | Má noha se přidržela jeho šlépějí, sledoval jsem jeho cestu, nesešel jsem z ní. |
| 12. | Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů, v nitru jsem uchovával výroky jeho úst. |
| 13. | On je však Jediný - kdo ho zadrží? Co se mu zachce, to učiní. |
| 14. | Co o mně rozhodne, to jistě vykoná, jak to prokázal už tolikrát. |
| 15. | Proto jsem před ním vyděšen, když na něj myslím, hrozím se! |
| 16. | Bůh už mé srdce ochromil, Všemohoucí mě vyděsil. |
| 17. | Ještě jsem ale nezmlkl v temnotách, i když mi obličej přikryl mrak. |
| ← Job (23/42) → |