| ← Job (22/42) → |
| 1. | Elifaz Temanský mu na to řekl: |
| 2. | "Má snad Bůh nějaký prospěch z člověka? Že by mu chytrák nějak prospíval? |
| 3. | Copak tvá spravedlnost Všemohoucího zajímá? Žiješ-li bezúhonně, co z toho má? |
| 4. | Že by se o tvou zbožnost s tebou pohádal? Proč by měl s tebou k soudu utíkat? |
| 5. | Tvá špatnost musí být veliká, tvá vina je bezmezná! |
| 6. | Od bratří jsi bezdůvodně zástavu vybíral a nahým svlékals jejich plášť, |
| 7. | žíznivému jsi vodu nedával a hladovému chleba odpíral. |
| 8. | ‚Mocnému přece patří svět, uznávaní se v něm umějí zabydlet.' |
| 9. | Vdovy jsi ale s prázdnou pryč posílal a sirotkům jsi drtil ramena. |
| 10. | To proto tě nyní obkličují osidla a náhle tě děsí pohroma, |
| 11. | proto je kolem tebe neprůhledná tma a přikrývá tě záplava. |
| 12. | Copak Bůh není tam v nebi nahoře? Jak vysoko jsou hvězdy - jen se podívej! |
| 13. | Ty ale říkáš: ‚Co Bůh ví? To může soudit přes mraky? |
| 14. | Oblaka cloní jej, takže nevidí, když po nebeské klenbě obchází.' |
| 15. | - To se chceš držet té staré stezky, kterou kráčeli lidé zlí? |
| 16. | Ti byli vyrváni, než přišel jejich čas, jejich základy řeka odnesla. |
| 17. | Bohu říkali: ‚Nech nás být! Co by nám Všemohoucí mohl učinit?' |
| 18. | (Přitom jejich domy blahobytem naplnil. Myšlenky ničemů mě míjejí!) |
| 19. | Spravedliví jejich pád vidí s radostí, nevinní se smějí nad nimi: |
| 20. | ‚Hleďme, jejich jmění je to tam, jejich bohatství oheň spolykal!' |
| 21. | Poddej se Bohu a najdeš klid, takto ti vzejde blahobyt. |
| 22. | Z jeho úst přijmi učení, vezmi si k srdci jeho výroky. |
| 23. | K Všemohoucímu když se navrátíš, on tě obnoví! Ze svého stanu vyžeň bezpráví, |
| 24. | své zlato musíš do prachu zahodit, ofirské zlato mezi říční balvany. |
| 25. | Pak bude Všemohoucí zlatem tvým, hromadou stříbra bude ti. |
| 26. | Všemohoucí pak bude tvou rozkoší, až k Bohu tvář svou obrátíš. |
| 27. | Budeš se k němu modlit a on tě vyslyší, své sliby tehdy vyplníš. |
| 28. | Cokoli rozhodneš, obstojí, tvé cesty budou světlem zality. |
| 29. | ‚Hlavu vzhůru!' řekneš zkroušeným, a kdo klopí oči, toho Bůh zachrání. |
| 30. | Vysvobodí i toho, kdo není bez viny, vysvobozen bude pro čistotu rukou tvých." |
| ← Job (22/42) → |