| ← Job (2/42) → |
| 1. | Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan, aby předstoupil před Hospodina. |
| 2. | "Odkud jdeš?" zeptal se Hospodin satana. "Toulal jsem se po zemi sem a tam," odpověděl mu satan. |
| 3. | "A všiml sis mého služebníka Joba?" řekl mu na to Hospodin. "Na zemi mu není rovného - ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Až dosud vytrval ve své bezúhonnosti, ačkoli jsi mě podnítil, abych ho bezdůvodně trápil." |
| 4. | "Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má," namítl satan Hospodinu. |
| 5. | "Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na tělo a kosti - uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!" |
| 6. | "Tak dobrá," řekl Hospodin satanovi. "Ať je ve tvé moci. Musíš ho ale nechat naživu." |
| 7. | S tím satan od Hospodina odešel a ranil Joba od hlavy až k patě hroznými vředy. |
| 8. | Job seděl v popelu a škrábal se střepem. |
| 9. | "Ještě se držíš té své bezúhonnosti?" řekla mu manželka. "Zlořeč Bohu a zemři!" |
| 10. | "Mluvíš jako nějaká hloupá ženská," odpověděl jí. "Budeme snad od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?" V tom ve všem Job ani jediným slovem nezhřešil. |
| 11. | Když o všem tom zlém, co Joba potkalo, uslyšeli jeho tři přátelé, vypravili se každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuchu a Sofar z Naámy. Shodli se, že ho společně půjdou navštívit, aby ho politovali a potěšili. |
| 12. | Uviděli ho už zdálky a byl k nepoznání. Dali se do hlasitého pláče, roztrhli své pláště a sypali si na hlavu prach, až létal k obloze. |
| 13. | Sedm dní a sedm nocí s ním proseděli na zemi, a když viděli tu nesmírnou bolest, nikdo mu neřekl ani jediné slovo. |
| ← Job (2/42) → |