| ← Job (18/42) → |
| 1. | Bildad Šuchský mu na to řekl: |
| 2. | "Jak dlouho povedeš takovéhle řeči? Promluvíme si, až se zamyslíš. |
| 3. | Jak to, že jsme tu za dobytek? To nás považuješ za tupce? |
| 4. | Tvá vlastní zuřivost drásá tě! Copak se kvůli tobě zboří svět? Zhroutí se skály na místě? |
| 5. | Světlo darebáka uhasne, plamen ohně mu zářit nebude. |
| 6. | Světlo v jeho stanu ve tmu změní se a jeho svíce uhasne. |
| 7. | Jeho rázný krok znejistí, jeho vlastní záměry ho porazí. |
| 8. | Nohama zaplete se do sítě, do oka v chůzi chytí se. |
| 9. | Za patu bude lapen do tenat, zaklapne se nad ním jeho past. |
| 10. | Při zemi na něj číhá smyčka, na stezce na něj čeká léčka. |
| 11. | Odevšad ho děsí hrůzy, lepí se mu na paty. |
| 12. | Hladoví po něm pohroma, neštěstí čeká na jeho pád. |
| 13. | Jeho kůži sžírá choroba, jeho údy hltá rána smrtelná. |
| 14. | Vyrván bude z bezpečí svého stanu, odveden bude ke králi hrůz. |
| 15. | Plameny zaplaví jeho stan, jeho příbytek bude sírou zasypán. |
| 16. | Jeho kořeny uschnou zespoda, nahoře uvadne jeho koruna. |
| 17. | Na zemi po něm nezbude památky, jeho jméno nezazní nikde po kraji. |
| 18. | Ze světla vyženou ho do temna, zapuzen bude ze světa. |
| 19. | Nebude mít v lidu nástupce ani potomka, ve svém domě nezanechá ani živáčka. |
| 20. | Na západě se zhrozí nad jeho osudem i všechny na východě pojme děs: |
| 21. | ‚Ach, takový je tedy příbytek zlosyna, domov neznaboha takhle dopadá!'" |
| ← Job (18/42) → |