Job (1/42) → |
1. | V zemi Úc žil muž jménem Job. Ten muž byl bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. |
2. | Měl sedm synů a tři dcery, |
3. | jeho stáda čítala 7 000 ovcí, 3 000 velbloudů, 500 párů dobytka a 500 oslic a také služebnictva měl velmi mnoho. Mezi všemi východními národy mu nebylo rovného. |
4. | Jeho synové, každý ve svůj den, pořádali ve svých domech hostiny a zvali také své tři sestry, ať přijdou jíst a pít s nimi. |
5. | Jakmile dny těch hodů skončily, Job pro ně posílal, aby je posvětil. Od časného rána obětoval za každého z nich zápalné oběti, neboť si říkal: "Co když mé děti zhřešily a v duchu zlořečily Bohu." Tak to Job činíval pokaždé. |
6. | Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan. |
7. | "Odkud jdeš?" zeptal se Hospodin satana. "Toulal jsem se po zemi sem a tam," odpověděl mu satan. |
8. | "A všiml sis mého služebníka Joba?" řekl mu na to Hospodin. "Na zemi mu není rovného - ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla." |
9. | "Copak Job ctí Boha zadarmo?" namítl satan Hospodinu. |
10. | "Copak jsi kolem něj, kolem jeho domu a kolem všeho, co má, nepostavil hradbu ze všech stran? Všemu, co dělá, žehnáš a jeho stáda se množí po kraji. |
11. | Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na všechno, co má - uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!" |
12. | "Tak dobrá," řekl Hospodin satanovi. "Všechno, co má, ať je ve tvé moci. Jeho samotného se ale nedotkneš!" A s tím satan od Hospodina odešel. |
13. | Jednoho dne, když Jobovi synové a dcery jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, |
14. | dorazil k Jobovi posel: "Orali jsme s dobytkem a vedle se pásly oslice," řekl, |
15. | "když vtom nás přepadli Sabejci, zvířata ukradli a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!" |
16. | Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: "Boží blesk udeřil z nebe, zasáhl ovce i mládence a všichni shořeli. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!" |
17. | Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: "Chaldejci se ve třech tlupách vrhli na velbloudy, ukradli je a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!" |
18. | Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: "Tví synové a dcery právě jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, |
19. | když vtom se od pouště přihnal mohutný vichr a udeřil na ten dům ze všech stran, takže se na ně zřítil. Tvé děti jsou mrtvé. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!" |
20. | Nato Job vstal, roztrhl svůj plášť a oholil si hlavu. Potom padl na zem a klaněl se: |
21. | "Nahý jsem vyšel z lůna své matky, nahý se k ní zas navrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal. Ať je požehnáno jméno Hospodin!" |
22. | V tom ve všem Job nezhřešil a neobvinil Boha z ničeho špatného. |
Job (1/42) → |