| ← Jeremiah (8/52) → |
| 1. | "V ten čas, praví Hospodin, vyhrabou z hrobů kosti judských králů a jejich velmožů, kosti kněží a proroků i kosti jeruzalémských občanů. |
| 2. | Vystaví je slunci, měsíci a celému tomu nebeskému zástupu, který tak milovali a kterému sloužili, který následovali, se kterým se radili a kterému se klaněli. Nikdo je neposbírá, nikdo je nepohřbí, zůstanou ležet jako hnůj na zemi. |
| 3. | A kamkoli zaženu tu hrstku pozůstalých z toho zlého pokolení, tam všude budou chtít raději zemřít, než aby žili, praví Hospodin zástupů." |
| 4. | "Řekni jim - Tak praví Hospodin: Když někdo padne, copak už nevstane? Když se odvrátí, nevrátí se zpět? |
| 5. | Proč tedy tento lid zůstává odvrácený? Proč se Jeruzalém stále odvrací? Drží se lži, vrátit se nechtějí. |
| 6. | Pozorně jsem naslouchal, ale nikdo se o tom nezmínil. Nikdo nelituje, co zlého spáchal, neříká: ‚Co jsem to učinil?' Každý se řítí střemhlav dál jako kůň, když se žene do bitvy. |
| 7. | I ten čáp na nebi zná svá období, hrdlička, rorýs i drozd dodržují čas, kdy se mají stěhovat. Můj lid ale netuší, neví, co Hospodin nařídil. |
| 8. | Jak můžete říkat: ‚My jsme moudří, my máme Zákon Hospodinův'? Jen se podívejte, jak ho komolí lživé pero učenců! |
| 9. | Ti mudrci tedy budou zahanbeni a zachváceni děsem. Hle, Hospodinovo slovo zavrhli - to si snad počínali moudře? |
| 10. | Proto dám jejich ženy jiným a jejich pole uchvatitelům. Vždyť od nejmenších až po největší každý jen hledá mrzký zisk, od proroků až po kněží každý jen podvádí. |
| 11. | Můj těžce poraněný lid léčí ledabylými slovy: ‚Klid, jen klid' - jenže klid není! |
| 12. | Copak se za své ohavnosti nestydí? Ne, oni stud vůbec neznají, ani se nezačervenají. Proto padnou mezi padlými, zhroutí se, až s nimi zúčtuji, praví Hospodin. |
| 13. | Nadobro je sklidím, praví Hospodin; nezbude ani hrozen na vinici, na stromech ani fík, jen zvadlé listí. Čímkoli jsem je obdařil, to ztratí." |
| 14. | Na co tu ještě sedíme? Shromážděte se! Prchněme do opevněných měst, ať tam zemřeme! Ano, Hospodin, náš Bůh, nás odsoudil k smrti, jedovatou vodu nám dal pít, neboť jsme proti němu zhřešili. |
| 15. | Vyhlížíme klid, a nic dobrého není; čekáme čas uzdravení, a hle - zděšení! |
| 16. | Od Danu už je slyšet frkot koní, ržáním hřebců se chvěje celá zem. Přitáhnou a pohltí zem i všechno na ní, města i s obyvateli! |
| 17. | "Hle, posílám na vás jedovaté hady, zmije, na které zaříkání neplatí, a uštknou vás, praví Hospodin." |
| 18. | Můj žal se nedá utišit, mé srdce puká bolestí! |
| 19. | Slyš - můj lid o pomoc křičí z daleké ciziny: Copak na Sionu není Hospodin? Copak tam jeho král není? "Proč mě uráželi svými modlami, těmi cizími marnostmi?" |
| 20. | Minuly žně, léto je pryč, a my jsme zachráněni nebyli. |
| 21. | Zranění mého lidu zraňuje i mě, truchlím, jsem hrůzou přemožen. |
| 22. | Copak už není balzám v Gileádu? Což tam lékaře nemají? Tak proč se rána mého lidu nemůže zacelit? <V 8:23> Kéž by má hlava byla studnicí a mé oči slzí prameny, abych oplakával dnem i nocí ty, kdo v mém lidu zhynuli! |
| ← Jeremiah (8/52) → |