← Jeremiah (6/52) → |
1. | "Synové Benjamínovi, prchněte, z Jeruzaléma utečte! V Tekoji na roh zatrubte, dejte znamení nad Bet-keremem: Od severu se blíží neštěstí, strašné ničení! |
2. | Ta přelíbezná pastvina, Dcera sionská, bude zničena. |
3. | Přitáhnou k ní pastýři se svými stády, postaví své stany kolem ní a každý spase, na co natrefí. |
4. | ‚Připravte se k boji proti ní! Zaútočíme o poledni!' ‚Běda, den už se nachýlil, večer už vrhá dlouhý stín.' |
5. | ‚Zaútočíme tedy v noci! Zboříme jejich pevnosti!'" |
6. | Tak praví Hospodin zástupů: "Kácejte les, proti Jeruzalému násep navršte! To je to město, které čeká trest - je naplněné útlakem! |
7. | Jako ze studny tryská voda, tak z toho města tryská zloba. Útlak a zhouba se v něm rozléhá, jeho bolesti a rány mám stále před očima. |
8. | Jeruzaléme, nech se napravit, jinak se od tebe odvrátím; jinak tě obrátím v sutiny, v zemi, jež není k bydlení." |
9. | Tak praví Hospodin zástupů: "Proberte pozůstatek Izraele, jako když se paběrkuje vinice. Znovu prohrábni její ratolesti, jako když vinař sbírá hrozny." |
10. | S kým ale mohu mluvit, koho varovat, aby slyšeli? Hle, mají neobřezané uši, vůbec neposlouchají! Hle, Hospodinovo slovo je uráží, nelíbí se jim! |
11. | Jsem plný Hospodinova hněvu, zadržovat už ho nemohu. "Vylij ho tedy na děti v ulicích i tam, kde se baví mládenci. Vždyť budou zachváceni muži i s ženami, ba i starci, kteří dožili své dny. |
12. | Jejich domy pak připadnou jiným spolu s poli a ženami, až vztáhnu ruku na všechny, kdo žijí v této zemi, praví Hospodin. |
13. | Vždyť od nejmenších až po největší každý jen hledá mrzký zisk; od proroků až po kněží každý jen podvádí. |
14. | Můj těžce poraněný lid léčí ledabylými slovy: ‚Klid, jen klid' - jenže klid není! |
15. | Copak se za své ohavnosti nestydí? Ne, oni stud vůbec neznají, ani se nezačervenají. Proto padnou mezi padlými, zhroutí se v čas zúčtování, praví Hospodin." |
16. | Tak praví Hospodin: "Zastavte se na cestách, rozhlédněte se, ptejte se po stezkách pradávných: Kde je ta dobrá cesta? Po ní jděte a vaše duše najdou odpočinutí. Vy jste však řekli: ‚Nepůjdem!' |
17. | Ustanovil jsem nad vámi strážné: Dávejte pozor na zvuk polnice. Vy jste však řekli: ‚Nechceme!' |
18. | Proto, národy, slyšte a buďte svědkové toho, co se jim stane. |
19. | Slyš, země: Hle, přivádím na tento lid neštěstí, ovoce toho, jak smýšleli, neboť má slova neposlouchali a můj Zákon zavrhli. |
20. | K čemu je mi to kadidlo ze Sáby, k čemu vonný puškvorec z dálné ciziny? Nemohu přijmout vaše zápaly, vaše oběti se mi nelíbí!" |
21. | Nuže, tak praví Hospodin: "Hle, kladu tomuto lidu překážky, o které klopýtnou rodiče i děti, zahynou přátelé i sousedi." |
22. | Tak praví Hospodin: "Hle, ze země na severu vojsko přichází, od konců světa zvedá se národ mohutný! |
23. | Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi, jsou krutí a soucit neznají, burácejí jak mořské vlny, ženou se na koních. Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje, Dcero sionská, proti tobě!" |
24. | Jakmile jsme o nich slyšeli, ruce nám ochably. Jsme přemoženi úzkostí, jako když na rodičku přijdou bolesti. |
25. | Nevycházejte na pole! Na cestu nevyrážejte! Nepřítel třímá meč! Hrůza všude kolem! |
26. | Můj lide, obleč se pytlem, svíjej se v popelu, naříkej jako nad jedináčkem v nejtrpčím smutku - vždyť na nás táhne zhoubce a v okamžiku bude tu! |
27. | "Učinil jsem tě ve svém lidu prubířem, abys ho zkoumal a vyzkoušel, abys prověřil ryzost jejich cest. |
28. | Všichni jsou to zatvrzelí buřiči, jako by byli z bronzu nebo železa; pomlouvají, kudy chodí, všichni jsou zvrhlost sama. |
29. | Měchy dmýchají naplno, oheň už pohltil všechno olovo, to přetavování však bylo nadarmo; zlo se nevyčistilo. |
30. | Odpad po stříbru - tak se jmenují, protože Hospodin je odhodil." |
← Jeremiah (6/52) → |