← Jeremiah (49/52) → |
1. | Toto praví Hospodin o Amoncích: "Copak Izrael nemá děti? Copak nemá žádné dědice? Proč tedy Moloch dědí po Gádovi a jeho lid tam bydlí ve městech? |
2. | Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin. |
3. | Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben, obyvatelky Raby, bědujte, oblečte pytel a kvílejte, mezi hradbami sem tam běhejte! Moloch odejde do vyhnanství a s ním i jeho kněží a velmoži. |
4. | Chlubíš se svými pláněmi? Že je tvá pláň tak úrodná, dcero nevěrná? Spoléháš na své poklady, prý: ‚Kdo by mě napadal?' |
5. | Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli. |
6. | Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin." |
7. | Toto praví Hospodin zástupů o Edomu: "Copak už není moudrost v Temanu? Přišli rozvážní o rozum? Je jejich moudrost k ničemu? |
8. | Obraťte se a utečte! Dedanští, skryjte se v dolině! Na Ezaua totiž přivedu neštěstí v čas, kdy s ním zúčtuji. |
9. | Přijdou-li na tvé hrozny česáči, nechají aspoň paběrky. Přepadnou-li tě v noci zloději, vezmou jen to, co budou chtít. |
10. | Já však Ezaua svléknu donaha, odhalím jeho úkryty, už se neschová! Jeho děti i příbuzní budou zničeni, nezbude mu soused, jenž by ho oslovil: |
11. | ‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít, tvé vdovy ať ve mne doufají.'" |
12. | Tak praví Hospodin: "Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít - a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ! |
13. | Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost." |
14. | Od Hospodina jsem slyšel zprávu, že byl vyslán posel k národům: Šikujte se! Vzhůru k útoku! Válčete proti Edomu! |
15. | "Hle, činím tě nepatrným mezi národy, mezi lidmi budeš v opovržení. |
16. | Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ, a pýcha tvého srdce. V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí, obsadils horské vrcholy. I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil, i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin. |
17. | Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly. |
18. | Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora i s městy v jejich okolí, praví Hospodin, ani zde nebude nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník. |
19. | Jako když lev vyráží z jordánského houští na zavlažené pastviny, stejně tak vyženu Edomce znenadání z jejich území. Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?" |
20. | Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu: I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni i jejich pastvina se zhrozí nad nimi. |
21. | Rachot jejich pádu otřese zemí, až k Rudému moři se ponese jejich křik. |
22. | Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se, nad Bosrou křídla rozestře! Srdce edomských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech. |
23. | O Damašku: "Chamát i Arpád leží v hanbě, neboť zlou zprávu slyšeli; zmítají se hrůzou jako moře, jež nelze utišit. |
24. | Damašek slábne, zachvácen děsem se dává na útěk, jak rodička je sevřen v bolestech. |
25. | Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti, to město radosti! |
26. | Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích, všichni bojovníci budou v ten den zabiti, praví Hospodin zástupů. |
27. | Zapálím na damašských hradbách oheň, aby pohltil Ben-hadadovy paláce!" |
28. | Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil): "Vzhůru! Do boje proti Kedaru! Zahubte syny Východu! |
29. | Stany i stáda jim budou vzaty, stanové plachty i všechny věci. Jejich velbloudi budou odvedeni pryč, ‚Hrůza všude kolem!' - tak na ně lidé zakřičí. |
30. | Rychle! Dejte se na útěk! Chacorští, skryjte se v dolině! praví Hospodin. Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám, už na vás vymýšlí svůj plán. |
31. | Vzhůru! Do boje proti národu, jenž žije v pohodlí a poklidu! praví Hospodin. Nemají vrata ani závory, žijí o samotě, v bezpečí. |
32. | Jejich velbloudi jim budou uloupeni, jejich obrovská stáda budou kořistí. Ty, kteří si holí skráně, rozeženu do všech stran, praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad! |
33. | Chacor se stane doupětem šakalů, věčnou pustinou. Nebude zde už nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník." |
34. | Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu. |
35. | Tak praví Hospodin zástupů: "Hle, lámu luk Elamu - jeho hlavní sílu! |
36. | Přivedu na Elam čtyři vichry ze čtyř nebeských stran a těmi vichry ho všude rozmetám, takže nezbude ani jeden národ, kam elamští utečenci nepřijdou. |
37. | Vyděsím Elam před jeho nepřáteli, před těmi, kdo pasou po jejich životě. Uvedu na ně neštěstí, svůj planoucí hněv, praví Hospodin. Pošlu za nimi meč, abych je vyhladil. |
38. | Ustanovím svůj trůn nad Elamem, abych odtud hubil krále i velmože, praví Hospodin. |
39. | V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin." |
← Jeremiah (49/52) → |