← Jeremiah (3/52) → |
1. | "Řekněme, že někdo propustí manželku, ta od něj odejde a vdá se za jiného. Copak se k ní může zase vrátit? Tím by se země hrozně poskvrnila! Tys ale smilnila s tolika milenci, a chceš se ke mně vrátit?" praví Hospodin. |
2. | "Jen se rozhlédni kolem dokola: Na kterém holém vršku ses neválela? Čekalas na milence někde u cesty, jako beduín vysedává na poušti. Svým smilstvem a svou zkažeností jsi poskvrnila zemi! |
3. | Když potom přestal padat liják a nepřišel ani jarní déšť, byla jsi zatvrzelá jako coura, odmítala ses zastydět. |
4. | A teď mi ještě říkáš: ‚Otče, od mládí jsi mě provázel! |
5. | Snad se nebudeš hněvat věčně? Zůstaneš navždy rozzloben?' Takto mluvíš, a přitom hle - pácháš zlo, jak jen dovedeš!" |
6. | Za dnů krále Jošiáše mi Hospodin řekl: "Vidíš, co provádí ta poběhlice Izrael? Tahá se na kdejaký vyšší kopec a pod kdejaký košatý strom, aby tam smilnila. |
7. | Říkal jsem si, že po všem, co provedla, se vrátí ke mně, ale nevrátila se. Viděla to její sestra, zrádkyně Juda. |
8. | Viděla, že jsem tu poběhlici Izrael kvůli všemu jejímu cizoložství propustil a dal jí rozlukový list. Její sestra, ta zrádkyně Juda, se toho ale nelekla a odešla smilnit i ona. |
9. | Svým lehkovážným smilstvem poskvrnila zem, když cizoložila s kamením a dřevem. |
10. | Ani po tom všem se ale ta její sestra, ta zrádkyně Juda, ke mně nevrátila celým srdcem - pouze falešně, praví Hospodin." |
11. | Hospodin mi řekl: "I ta poběhlice Izrael vypadá nevinně vedle Judy, té zrádkyně. |
12. | Jdi a volej tato slova směrem na sever: Izraeli, ty poběhlice, vrať se, praví Hospodin; nebudu už na vás hledět s nevolí. Jsem přece milosrdný, praví Hospodin, a nehněvám se navěky. |
13. | Jen uznej, že ses provinila, žes byla Hospodinu, svému Bohu, nevěrná, že jsi stále jen za cizími běhala pod kdejaký strom košatý, mě jsi však neposlouchala, praví Hospodin. |
14. | Vraťte se, můj odvrácený lide, praví Hospodin, vždyť já jsem vaším manželem. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z rodiny a přivedu vás na Sion. |
15. | Dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás budou pást moudře a rozumně. |
16. | A tehdy, až se ve své zemi rozmnožíte a rozmůžete, praví Hospodin, v těch dnech už nebude ani zmínky o Truhle Hospodinovy smlouvy. Ani na mysl už nepřijde, nikdo si na ni nevzpomene; nikomu nebude chybět a nebude se znovu vyrábět. |
17. | V ten čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a budou se tam scházet všechny národy - k Hospodinovu jménu v Jeruzalémě. Už se nebudou řídit svým zarputilým a zlým srdcem. |
18. | V těch dnech přijde dům Judy k domu Izraele a vydají se společně ze země na severu do země, kterou jsem dal za dědictví vašim otcům. |
19. | Říkal jsem si: Jak rád bych tě počítal za svůj lid a dal ti za dědictví tu krásnou zemi, nejcennější skvost mezi národy! Říkal jsem si, že mě budeš nazývat ‚Otče' a neodvrátíš se ode mě. |
20. | Vy jste mi ale, dome Izraele, byli nevěrní jako žena nevěrná svému druhovi, praví Hospodin." |
21. | Na holých vrších je slyšet křik - synové Izraele s pláčem žadoní, protože svou cestu zkřivili a na Hospodina, svého Boha, nedbali. |
22. | "Vraťte se, mé odvrácené děti, já vaše odvrácení uzdravím." Hle - jdeme k tobě, už jsme tu! Ty, Hospodine, jsi náš Bůh! |
23. | Ano, ten povyk na výšinách i horách je pouhý klam. Ano, v Hospodinu, našem Bohu, je pro Izrael záchrana! |
24. | Co těžce vydobyli naši otcové, to nám "Hanba" hltala už od mládí. Přišli jsme o jejich ovce i dobytek stejně jako o syny a o dcery. |
25. | Proto teď uléháme v hanbě a potupou jsme přikryti. Proti Hospodinu, svému Bohu, jsme hřešili jak my, tak naši otcové, od mládí až do dnešního dne a Hospodina, svého Boha, jsme neposlouchali. |
← Jeremiah (3/52) → |