← Jeremiah (2/52) → |
1. | Dostal jsem slovo Hospodinovo: |
2. | "Jdi a volej, ať to Jeruzalém slyší - Tak praví Hospodin: Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná, jak jsi milovala jako nevěsta, jak jsi mě následovala pouští, v tom nehostinném kraji. |
3. | Izrael býval Hospodinu svatý, byl prvotinou jeho úrody; všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni a přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin." |
4. | Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, všechny rodiny Izraelova domu! |
5. | Tak praví Hospodin: "Co na mně vaši otcové našli špatného, že ode mě odešli tak daleko? Marnost následovali a marností se stali. |
6. | Už se neptali: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z Egypta, který nás provázel na poušti zemí pustou a plnou jam, zemí sucha a stínu smrti, zemí, kterou se nechodí, kde není ani živáčka?' |
7. | Vedl jsem vás do země krásné jako sad, abyste požívali dary, které plodila. Vy jste však přišli a zprznili mou zemi, zohavili jste mé dědictví! |
8. | Ani kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?' Znalci Zákona mě neznali, pastýři lidu mě zradili, proroci prorokovali při Baalovi, následovali nesmysly. |
9. | Proto vás znovu obviňuji, praví Hospodin, a ještě i vaše vnuky obviním. |
10. | Jeďte se podívat na středomořské ostrovy, pošlete někoho k beduínům na poušti; dobře se podívejte a zvažte to: Kdy se co takového stalo? |
11. | Vyměnil nějaký národ své bohy, i když to žádní bozi nebyli? Můj lid ale svou Slávu vyměnil za nesmysly! |
12. | Zděste se, nebesa, otřásejte se hrůzou nad tím, co se stalo, praví Hospodin. |
13. | Můj lid totiž spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živých vod, a vykopali si své rozpukané nádrže, ze kterých voda vyteče. |
14. | Copak je Izrael otrok? Copak se narodil jako čeledín? Proč se tedy stal kořistí? |
15. | Vrčeli a řvali nad ním lvi; jeho zem zpustošili, města spálili, takže v nich nikdo nebydlí. |
16. | Z Memfisu a Dafné přišli muži, kteří ti lebku rozbili. |
17. | Copak si za to nemůžeš sama? Opustilas Hospodina, svého Boha, tenkrát, když s tebou putoval. |
18. | Co z toho máš, chodit do Egypta - aby ses vody z Nilu napila? Co z toho máš, do Asýrie cestovat - aby ses napila z řeky Eufrat? |
19. | Za vyučenou ti dá špatnost tvá, tvé odvrácení tě vytrestá. Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná, žes opustila Hospodina, svého Boha, a bázeň přede mnou jsi ztratila, praví Hospodin, Pán zástupů. |
20. | Své jho jsi už dávno rozlámala, své postroje jsi strhala: ‚Nebudu sloužit!' říkalas. Na kdejakém vyšším návrší a pod kdejakým stromem košatým se ale válíš jako nevěstka. |
21. | Já jsem tě sázel jako výbornou révu z nejušlechtilejších sazenic. Jak ses mi mohla takhle zvrhnout v plané křoví, jež mi nepatří? |
22. | I kdyby ses mýdlem vydrhla a louhu přidala sebevíc, skvrna tvé viny přede mnou zůstává, praví Panovník Hospodin. |
23. | Jak můžeš říkat: ‚Jsem bez poskvrny, nechodila jsem za baaly.' Jen se podívej, cos prováděla v Údolí, nad tím, cos páchala, se zamysli! Jsi velbloudice pádící svými cestami, |
24. | divoká oslice, zvyklá na poušti. Jakmile lačně zavětříš, kdo zadrží tvůj chtíč? Kdokoli po ní v čas říje zatouží, najde ji snadno, bez námahy. |
25. | Dej pozor, ať si neuchodíš nohy a ať se žízní neumoříš. ‚Ne ne,' odpovídáš, ‚marné řeči! Miluji cizí a půjdu za nimi!' |
26. | Jako má hanbu přistižený zloděj, tak je hanebný celý dům Izraele se svými králi a velmoži i s kněžími a proroky. |
27. | Dřevo oslovují: ‚Otče náš,' kameni říkají: ‚Jsi má rodička.' Ukazují mi záda, a ne tvář, jakmile je však stihne bída, volají: ‚Přijď a zachraň nás!' |
28. | Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil? Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit! Máš přece tolik bohů, Judo - jednoho boha na každé město! |
29. | Z čeho mě chcete obvinit? Všichni jste mě zradili, praví Hospodin. |
30. | Nadarmo jsem bil váš lid, nedal se poučit. Své proroky jste mečem hubili jako nenasytní lvi." |
31. | Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin: "Jsem snad Izraeli pouští? Zemí temnoty? Proč můj lid říká: ‚Jsme volní! Chodit za tebou? Už nikdy!' |
32. | Zapomene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě? Můj lid však na mě zapomněl - kolik už je to let? |
33. | Jak jsi šikovná v honbě za milováním! I nejhorší coury teď můžeš poučit. |
34. | Roucho máš potřísněné krví ubohých, ne přistižených lupičů, ale nevinných. A při tom všem |
35. | ještě říkáš: ‚Jsem nevinná. Jeho hněv se mi vyhýbá!' Nuže, budu tě soudit za tvá slova, prý: ‚Já jsem nehřešila.' |
36. | Proč stále někam chodíš a stále měníš směr? Jako ses zklamala v Asýrii, zklameš se Egyptem. |
37. | I odtud odejdeš s hlavou v dlaních. Hospodin zavrhl ty tvé opory, žádnou pomoc u nich nenajdeš." |
← Jeremiah (2/52) → |