← Jeremiah (18/52) → |
1. | Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: |
2. | "Vstaň a jdi do hrnčířova domu. Tam ti oznámím svá slova." |
3. | Odešel jsem tedy do hrnčířova domu a hle, právě pracoval na hrnčířském kruhu. |
4. | Nádoba, kterou z hlíny tvaroval, se mu ale pod rukama zkazila, a tak začal znovu a dělal z ní jinou nádobu, která by se mu líbila. |
5. | Tehdy dostal jsem slovo Hospodinovo: |
6. | "Nemohu snad s vámi naložit jako tento hrnčíř, dome Izraele? praví Hospodin. Hle, jste v mé ruce, jako je hlína v ruce hrnčíře, dome Izraele. |
7. | Kdykoli mohu prohlásit o národu nebo království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím; |
8. | pokud se však ten národ, o kterém jsem mluvil, odvrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem zamýšlel proti nim. |
9. | Jindy zas mohu prohlásit o národu nebo království, že je vybuduji a zasadím; |
10. | pokud však budou páchat, co je v mých očích zlé, a nebudou mě poslouchat, pak i já upustím od dobra, jež jsem jim slíbil prokázat. |
11. | Teď tedy řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak praví Hospodin: Hle, chystám proti vám něco zlého, vymýšlím na vás plán! Odvraťte se proto každý od své zlé cesty; napravte své cesty a své jednání.' |
12. | Oni však na to řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.'" |
13. | A proto tak praví Hospodin: "Ptejte se mezi národy - Kdo kdy co takového slyšel? Panna izraelská provádí tu nejhroznější věc! |
14. | Mizí snad z pole kamení nebo z Libanonu sníh? Vysychají snad mezi horami chladné bystřiny? |
15. | Můj lid však na mě zapomněl, pálí kadidlo marnostem! Na svých cestách klopýtli, na stezkách odvěkých, a odešli jinou pěšinou, cestou neupravenou. |
16. | Jejich země proto bude budit děs, navždy se nad ní bude syčet úžasem. Každý, kdo tudy půjde, se zhrozí a hlavou potřese. |
17. | Jakoby větrem východním je před protivníkem rozpráším. V den, kdy přijde jejich bída, ukážu jim záda, a ne tvář." |
18. | Oni však na to řekli: "Pojďme, musíme na Jeremiáše něco vymyslet! Zákon se knězi nikdy neztratí, stejně jako rada mudrci a slovo prorokovi. Pojďme, ubijme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!" |
19. | Všimni si mě, Hospodine, slyš hlas mých odpůrců! |
20. | To se má odplácet dobro zlem, že na mě kopou jámu? Pamatuj, jak jsem se stavěl před tebe a přimlouval se za ně, abych od nich odvracel tvůj hněv. |
21. | Na jejich děti proto dopusť hlad, vydej je meči napospas! Ať jejich ženy ovdoví a přijdou o děti, jejich muži ať propadnou smrti, jejich mladíci ať padnou mečem v boji! |
22. | Z jejich domů ať se nářek ozývá, až na ně náhle přivedeš útočníka - vždyť mi vykopali jámu, aby mě lapili, mé nohy chtěli chytit do pasti. |
23. | Hospodine, ty sám víš o všech jejich plánech, aby mě zabili. Neodpouštěj jim jejich viny, nepřehlížej jejich hřích! Jen ať se před tebou skácejí; v čase svého hněvu zakroč proti nim! |
← Jeremiah (18/52) → |