← Jeremiah (10/52) → |
1. | "Slyšte slovo, které k vám promlouvá Hospodin, dome izraelský. |
2. | Tak praví Hospodin: Pohanským způsobům se neučte a nebeských znamení se neděste, ačkoli se jich děsí pohané. |
3. | To, čím se řídí národy, jsou pouhé nesmysly: dřevo pokácené v lese, výtvor otesaný truhlářem, |
4. | ozdobený stříbrem a zlatem, zpevněný hřeby a kladivem, aby se nekácel. |
5. | Ty modly jsou jako strašáci v okurkovém poli. Neumějí mluvit a musejí se nosit, protože nechodí. Nebojte se jich, nedokážou nijak ublížit ani pomoci." |
6. | Nikdo není, Hospodine, jako ty! Jsi veliký a velikou mocí jsi pověstný. |
7. | Kdo by se tě nebál, Králi národů? Jen ty zasloužíš úctu! Mezi mudrci všech národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty. |
8. | Do jednoho jsou to nechápaví tupci a jejich nauky jsou pouhé nesmysly: dřevo, |
9. | tepané stříbro ze zámoří a zlato dovezené z dálné ciziny. Ten výtvor truhláře a kovotepce pak oblékají purpurem a šarlatem - všechno je to dílo zručného umělce. |
10. | Ale Hospodin je pravý Bůh, je živý Bůh a věčný Král! Země se třese před jeho zlobou, národy neobstojí, když se rozhněvá. |
11. | Řekněte jim tohle: "Bohové, kteří nestvořili nebe a zemi, takoví ze země i zpod nebe vymizí!" |
12. | On ale svou silou stvořil zem, svou moudrostí vybudoval svět, nebe rozepjal svým rozumem! |
13. | Svým hlasem rozezvučí vody na nebi, od obzoru nechá stoupat oblaky; k lijáku připojuje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic. |
14. | Všichni ti tupci ničemu nerozumí, všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami, protože jejich odlitky jsou podvod a ducha v sobě nemají. |
15. | Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory; až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny. |
16. | Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je všeho Stvořitel; kmen Izraele má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje. |
17. | Lide žijící v obleženém městě, seber si ranec, půjdeš ze země! |
18. | Neboť toto praví Hospodin: "Hle, tentokrát vymrštím obyvatele této země jako z praku a dopustím na ně soužení, aby byli zajati." |
19. | Běda mi, má rána bolí, mé zranění se nehojí! Říkal jsem si: Tuhle bolest jistě vydržím. |
20. | Teď ale je můj stan zničen, zpřetrhány všechny provazy. Děti mě opustily a jsou pryč, už není, kdo by můj stan vztyčil, kdo by postavil mé přístřeší. |
21. | Pastýři, ti tupci, se Hospodina neptali, a proto se jim nedaří - celé stádo se jim rozuteklo pryč. |
22. | Slyš, už přichází zpráva: Ze severní země se blíží vřava! Judská města se obrátí v trosky, kde žijí jen šakali. |
23. | Hospodine, vím, že nikdo nemá svou cestu v moci a že člověk po ní jdoucí své kroky neřídí. |
24. | Trestej mě, Hospodine, ale spravedlivě, ne ve svém rozhněvání, ať mě nezdrtíš. |
25. | Vylij svou zuřivost raději na národy, které se k tobě neznají, vylij ji na kmeny, které se k tvému jménu nehlásí. Vždyť právě oni Jákoba spolykali, pohltili, zhltali, jeho domovinu zničili! |
← Jeremiah (10/52) → |