← Isaiah (9/66) → |
1. | Lid, který chodil v temnotách, veliké světlo uvidí, těm, kdo žili v zemi stínu smrti, světlo zazáří. |
2. | Rozmnožil jsi tento národ, jeho radost jsi rozhojnil, a tak se radují před tebou, jako se radují při sklizni, jako se veselí vojáci, když se dělí o kořist. |
3. | Rozlámeš jho, jež ho tížilo, prut šlehající jeho rameno i hůl jeho utiskovatele jako při midiánské porážce. |
4. | Veškerá obuv válečná i roucha krví zbrocená budou určena k spálení, budou pohlcena plameny. |
5. | Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje. |
6. | Jeho vláda stále poroste a jeho pokoj bude bez konce. Na Davidově trůnu usedne, aby vládl jeho království, aby je ustanovil a upevnil právem a spravedlností od toho dne až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to způsobí! |
7. | Pán poslal slovo proti Jákobovi a dopadlo na Izrael. |
8. | Dozví se o tom všechen lid, Efraim i ti, kdo bydlí v Samaří, ti, kteří ve své nadutosti se zpupným srdcem říkají: |
9. | "Cihly byly zbořeny, my však budeme stavět z kamení! Plané fíkovníky byly skáceny, my je však vyměníme za cedry!" |
10. | Hospodin proti nim vzbudil Recinovy protivníky, jejich nepřátele poštval proti nim. |
11. | Zepředu Aramejci, zezadu Filištíni plnými ústy Izrael hltali. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit! |
12. | Lid se však nevrátil k tomu, kdo jej ranil, Hospodina zástupů hledat nechtěli. |
13. | Proto Hospodin Izraeli odťal hlavu i ocas, palmový kmen i rákos v jednom dni. |
14. | (Tou hlavou je stařec a hodnostář, ocas je prorok, jenž učí lži.) |
15. | Neboť vůdci tohoto lidu jsou svůdci, a kdo šli za nimi, se dali oklamat. |
16. | Proto Pán neušetří jejich mladíky, neslituje se nad jejich sirotky a vdovami, neboť jsou všichni bezbožní a zlí a všechna ústa mluví nesmysly. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit! |
17. | Zlo totiž vzplálo plameny, polyká trní i bodláčí, zapaluje i lesní houštiny, až se sloupy dýmu zvedají. |
18. | Hněvem Hospodina zástupů proto zčerná zem a tento lid bude plameny pohlcen. Nikdo nemá slitování ani nad bratry, |
19. | každý hltá maso vlastních příbuzných. Krájel napravo, zůstal hladový, hltal nalevo, a chce víc. |
20. | Manases Efraima, Efraim Manasese, na Judu se pak vrhli společně. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit! |
21. | - - - |
← Isaiah (9/66) → |