←  Isaiah (7/66)  →
1. Za vlády judského krále Achaze, syna Jotamova, syna Uziášova, vytáhl aramejský král Recin s izraelským králem Pekachem, synem Remaliášovým, do boje proti Jeruzalému, ale nedokázal jej dobýt.
2. Když bylo domu Davidovu oznámeno: "Aram se spolčil s Efraimem," královo srdce i srdce jeho lidu se rozechvělo, jako se chvějí stromy ve větru.
3. Hospodin tehdy řekl Izaiášovi: "Vezmi svého syna Šear-jašuba a vyjdi s ním Achazovi naproti. Potkáš ho u konce strouhy Horního rybníka, u silnice k Valchářovu poli,
4. a řekneš mu: Zůstaň klidný, neboj se! Nenech se děsit těmi dvěma doutnajícími oharky - zuřivým hněvem Aramejce Recina a syna Remaliášova.
5. Ano, Aram s Efraimem, totiž Remaliášovým synem, chystal tvou zkázu a říkal:
6. ‚Pojďme napadnout Judsko! Porazíme ho, rozdělíme si ho a králem tam uděláme syna Tabealova.'
7. Panovník Hospodin však praví: To se nestane, tak to nebude!
8. Hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Recin. Za pětašedesát let bude Efraim rozdrcen, takže už nebude národem.
9. Hlavou Efraima je Samaří a hlavou Samaří Remaliášův syn. Jestliže neuvěříte, jistěže neobstojíte!"
10. Hospodin pak Achazovi ještě řekl:
11. "Požádej Hospodina, svého Boha, o znamení, ať už dole v hlubinách nebo v nebeských výšinách."
12. "Nepožádám," odpověděl však Achaz. "Nebudu pokoušet Hospodina."
13. "Slyš, dome Davidův!" řekl na to prorok. "To vám nestačí unavovat lidi, že unavujete i mého Boha?
14. Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.
15. Než se naučí odmítat zlo a volit dobro, bude jíst smetanu a med.
16. Než se to dítě naučí odmítat zlo a volit dobro, bude země, jejíchž dvou králů se děsíš, zpustošena.
17. Na tebe, na tvůj lid a na tvůj otcovský dům pak Hospodin přivede časy, jaké nebyly ode dne, kdy se Efraim odtrhl od Judy - přivede na tebe krále Asýrie!"
18. V ten den Hospodin hvízdne na mouchy v končinách egyptského Nilu a na včely v asyrské krajině.
19. Ti všichni přitáhnou a snesou se na strmé rokle i na skalní průrvy, na všechny houštiny i mokřiny.
20. V ten den Pán vezme břitvu najatou za Eufratem, totiž asyrského krále, a oholí vám hlavu i chlupy na nohách, ba i bradu vám ostříhá.
21. V ten den člověku zůstane jen kravka a pár ovcí,
22. nadojí mu však tolik mléka, že bude jíst smetanu. Ano, každý, kdo bude ponechán v zemi, bude jíst med a smetanu.
23. V ten den každá vinice s tisícem keřů za tisíc stříbrných zaroste trním a bodláčím.
24. Člověk se tam odváží jen s lukem a šípy, neboť celá zem zaroste trním a bodláčím.
25. Na žádnou ze strání kdysi obdělávaných motykou se už nevydáš ze strachu z trní a bodláčí. Budou z nich dobytčí pastviny, budou zdupány ovcemi.
←  Isaiah (7/66)  →