| ← Isaiah (6/66) → |
| 1. | V roce, kdy zemřel král Uziáš, jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. |
| 2. | Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. |
| 3. | Jeden ke druhému přitom volali: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva naplňuje všechnu zem!" |
| 4. | Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem. |
| 5. | Tehdy jsem zvolal: "Běda mi - teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!" |
| 6. | Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. |
| 7. | Dotkl se mých úst a řekl: "Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn." |
| 8. | Potom jsem uslyšel Pánův hlas: "Koho pošlu? Kdo nám půjde?" "Zde jsem, pošli mě!" odpověděl jsem. |
| 9. | Tehdy řekl: "Jdi a vyřiď tomuto lidu: ‚Slyšte a poslouchejte, ale nerozumějte, hleďte a dívejte se, ale nevězte!' |
| 10. | Zatvrď srdce tohoto lidu, zacpi jim uši a zavři oči, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, aby nebyli uzdraveni." |
| 11. | Zeptal jsem se: "Na jak dlouho, Pane?" a on odpověděl: "Dokud se města nestanou troskami, v nichž se nebydlí, dokud nebudou domy bez lidí a země obrácená v sutiny. |
| 12. | Dokud Hospodin nevyžene lidi pryč, takže tu zemi všichni opustí. |
| 13. | Kdyby v ní zůstala i jen desetina, musí být znovu vypleněna. Ale jako dub, jako mocný strom zanechá pahýl, když je poražen, tak je svaté símě oním pahýlem." |
| ← Isaiah (6/66) → |