Isaiah (37/66)

← Isaiah (37/66) →

Když to král Ezechiáš uslyšel, roztrhl své roucho a zahalen pytlovinou vešel do Hospodinova domu.

Správce paláce Eliakima, písaře Šebnu a starší kněze, zahalené pytlovinou, poslal k proroku Izaiášovi, synu Amosovu,

aby mu řekli: "Tak praví Ezechiáš: Dnes je den soužení, trestání a ponížení. Porod už začal, ale není dost sil.

Kéž by Hospodin, tvůj Bůh, slyšel, co řekl nejvyšší komoří vyslaný svým pánem, asyrským králem, aby urážel živého Boha. Kéž by je ztrestal za ta slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Modli se proto za tu hrstku, která tu z nás ještě zůstala."

Služebníci krále Ezechiáše tedy přišli k Izaiášovi.

Izaiáš jim odpověděl: "Vyřiďte svému pánu: Tak praví Hospodin - Neboj se slov, která jsi slyšel, když se proti mně rouhali sluhové asyrského krále.

Hle, zavanu na něj duchem, zaslechne zvěst, vrátí se do své země a v jeho zemi ho nechám padnout mečem."

Mezitím se nejvyšší komoří doslechl, že asyrský král opustil Lachiš. Stáhl se tedy za ním a zastihl ho při obléhání Libny.

Vtom se král dozvěděl o Tirhakovi: "Habešský král vytáhl proti tobě do boje." Jakmile to uslyšel, vyslal posly k Ezechiášovi se slovy:

10.

"Vyřiďte judskému králi Ezechiášovi: Nedej se klamat svým Bohem, na něhož spoléháš. Říkáš si, že Jeruzalém nepadne do rukou asyrského krále.

11.

Slyšel jsi ale, jak asyrští králové naložili se všemi zeměmi - vyhubili je! A ty bys měl uniknout?

12.

Copak jiní bohové vysvobodili své národy? Mí předkové je vyhladili! Jak dopadl Gozan, Charan, Recef a lid Edenu v Tel-asaru?

13.

Kde je král Chamátu, král Arpádu, král města Sefarvaim, Heny a Ivy?"

14.

Král Ezechiáš převzal list od poslů a přečetl ho. Potom šel do Hospodinova domu a rozložil ho před Hospodinem.

15.

Ezechiáš se tehdy k Hospodinu modlil:

16.

"Hospodine zástupů, Bože Izraele, jenž trůníš na cherubech, ty jsi jediný Bůh všech království země! To ty jsi učinil nebesa i zem!

17.

Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš, otevři své oči a viz. Slyšel jsi, co vzkázal Senacherib, jak urážel živého Boha?

18.

Je to tak, Hospodine, asyrští králové ty národy i jejich země zpustošili

19.

a jejich bohy naházeli do ohně. Nejsou to přece žádní bohové, ale jen dílo lidských rukou, dřevo a kámen - to proto je zničili.

20.

Teď však prosím, Hospodine, Bože náš, vysvoboď nás z jeho rukou, ať všechna království země poznají, že ty, Hospodine, jsi jediný!"

21.

Izaiáš, syn Amosův, tehdy Ezechiášovi vzkázal: "Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, ke kterému ses modlil ohledně asyrského krále Senacheriba.

22.

Toto je slovo, které o něm vyřkl Hospodin: Posmívá se ti, pohrdá tebou panna, Dcera sionská; pošklebuje se nad tebou Dcera jeruzalémská!

23.

Kohos to urážel, komu ses rouhal, proti komu jsi zvedl hlas? Koho sis pyšně měřil očima? Svatého Izraelova!

24.

Urážels Pána ústy svých sluhů, prý: ‚Já mám přece tolik vozů! Všemi svahy Libanonu vystoupal jsem k hřebenům, vykácel tam cedry, bory, dosáh jsem až na vrcholy, do lesů a do hvozdů.

25.

Vykopal jsem, vypil vodu, nohama jsem rozdupal všechny řeky Egypta!'

26.

Neslyšel jsi ve svých dálkách? To já jsem to ustanovil, rozhodl jsem odedávna! Nyní jsem to tedy splnil: města dobře opevněná proměníš v hromady suti!

27.

Kdo v nich bydlí, vysíleni, vyděšeni, zahanbeni, jak bylina polní byli, jako tráva zelená, jako plevel na střechách - uschne dřív, než uzrává!

28.

Ať sedíš, chodíš sem a tam, ať na mě běsníš, já tě znám.

29.

Tvé běsnění a tvá pýcha ke mně dolehla. Udidlo dám na tvá ústa, do nosu zabodnu ti hák, odvedu tě, kudys přišel, stejnou cestou půjdeš zpět!

30.

A toto budeš mít jako znamení, Ezechiáši: Letos budete jíst, co samo vyroste. I napřesrok jen to, co se samo urodí. Třetího roku však sejte a sklízejte, sázejte vinice a jezte z úrody.

31.

Pozůstatek z domu Judy hluboce zakoření, vypučí vzhůru a přinese ovoce.

32.

Z Jeruzaléma vzejde pozůstatek a z hory Sion ti, kdo se zachrání. Horlivost Hospodina zástupů to učiní!

33.

Nuže, toto praví Hospodin o asyrském králi: Nevstoupí do tohoto města, nevystřelí sem ani šíp, násep proti němu nenavrší a nikdo nenastaví štít.

34.

Odejde, kudy přivedla ho cesta, do tohoto města nevstoupí, praví Hospodin.

35.

To město budu hájit, já sám je zachráním, pro sebe učiním to a pro Davida, jenž byl můj služebník!"

36.

Tehdy vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů. Ráno vstali, a hle - všude samé mrtvoly!

37.

Asyrský král Senacherib se sebral, odtáhl pryč a zůstal v Ninive.

38.

Jednou, když se klaněl v domě svého boha Nisrocha, ho jeho synové Adramelech a Sarecer probodli mečem. Uprchli pak do země Ararat a na jeho místě kraloval jeho syn Esar-chadon.

← Isaiah (37/66) →