| ← Isaiah (26/66) → |
| 1. | V ten den se v judské zemi bude zpívat tato píseň: Máme pevné město - on sám je jeho spásou, jeho valem a hradbou. |
| 2. | Otevřete brány, ať vejde spravedlivý lid, který se drží věrnosti. |
| 3. | Člověka s pevným postojem chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na tebe. |
| 4. | Doufejte v Hospodina vždycky, navěky - Skalou věků je jen Hospodin! |
| 5. | On strhává dolů obyvatele výšin a nedobytné město boří; boří je až k zemi, až do prachu je sráží. |
| 6. | Bude zašlapáno pod nohy, pod nohy ztrápených, kroky ubohých. |
| 7. | Cesta spravedlivého je poctivá, stezku spravedlivého vyrovnáš. |
| 8. | Na cestě tvých soudů, Hospodine, v tebe doufáme; po tvém jménu, po tvé připomínce v duši toužíme. |
| 9. | Má duše v noci touží po tobě, můj duch tě hledá s úsvitem. Když se tvé soudy dějí na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. |
| 10. | Když se však prokazuje vlídnost lumpovi, spravedlnosti se neučí; v zemi práva pak páchá bezpráví, nevidí, jak vznešený je Hospodin. |
| 11. | Svou rukou, Hospodine, hrozíš jim, oni to ale nevidí. Ať vidí, jak horlíš pro svůj lid! Ať se zastydí! Ať všechny tvé nepřátele oheň pohltí! |
| 12. | Nám však, Hospodine, pokoj působíš; za vše, co jsme udělali, jsi nám odplatil. |
| 13. | Hospodine, Bože náš, jiní krom tebe vládli nám, my však jen na tebe chceme spoléhat, jen tvoje jméno uctívat. |
| 14. | Už jsou však mrtví, neožijí, nevstanou jejich mrtvoly - vždyť jsi je ztrestal, vyhladil, nenechal jsi po nich ani památky. |
| 15. | Rozmnožil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ, oslavil ses, rozšířil jsi všechny naše hranice! |
| 16. | Hospodine, hledali tě ve svém soužení, když jsi je napomínal, šeptali modlitby. |
| 17. | Jako těhotná, když má porodit, trpí a sténá bolestí, tak jsme na tom před tebou byli my, tak jsme, Hospodine, trpěli. |
| 18. | Byli jsme těhotní, měli jsme bolesti, jen pouhý vítr jsme ale rodili: spásu jsme na zemi nezpůsobili, obyvatelé světa nepadli. |
| 19. | Tví mrtví ale ožijí, vstanou mé mrtvoly. Probuďte se, prozpěvujte, v prachu pohřbení! Tvá rosa je jako rosa svítání, zemi mrtvých s ní zavlažíš! |
| 20. | Vejdi, můj lide, do svých pokojů, zavři za sebou dveře. Schovej se na malou chviličku, než přejde jeho hněv. |
| 21. | Hle - Hospodin opouští svůj příbytek, aby ztrestal viny obyvatel země. Země odkryje na ní prolitou krev, přestane přikrývat své zabité. |
| ← Isaiah (26/66) → |